středa 21. června 2017

Tváří tvář autorům IV.


     Po dlouhé době se mi opět poštěstilo a zúčastnila jsem se autogramiády, ba opět i křtu, který se tentokrát nekonal nikde jinde než v Paláci knih, Neoluxoru. A nebyla to jen jedna autorka, nýbrž dvě, jenž přiletěly až z Ameriky, aby zde pokřtili jejich nejnovější knihu Božský, která u nás vyšla v nakladatelství Jota. Duo Christina Lauren. Jako obvykle se akce konala opět od čtyř hodin, což není nic neobvyklého. Já s kamarádkou jsme tam byly už dřív a jak tomu bývá, tak já se strašně ráda porozhlížím, až jsem s ní skončila v rohu a prohlížela si knihu o umělecké složce ve Vatikánu. Ze staveb jsem byla prostě unesená, když nás lehce vyrušil promotér s tím, jestli bychom neměly chvilku. Chvilku jsme měly. Hezky nás upozornil, že se blíží křest knihy a jako pozornost od nakladatelství je lipstick Božský. A ten lipstick je vážně božský, skvělá chuť a design. Takže pěkné přivítání autogramiády, která překvapila také.

pátek 16. června 2017

Svět knihy 2017

 

   Ačkoliv se Svět knihy konal v polovině května, se svými dojmy přicházím k mé smůle až teď. Bohužel povinností bylo více, než by se mi líbilo a žádný čas mi téměř nezbýval ani na čtení, což mě vážně moc mrzelo. Ta škola, že? Ale brzy budou prázdniny a snad si čtenář ve mně užije, co proto, aby si vynahradil květen, kdy jsem přečetla pouze šest a půl knih. To číslo není tak moc hrozné, není ale ani závratné. Zpátky ale ke Světu knihy. Každý, co nejdříve po absolvování aspoň jednoho dne ve veletržním paláci, ihned sedl před počítač a vyťukal své dojmy z akce, kde se sešli téměř všichni knihomolové z celé republiky. Opravdu mě pobavilo, že si hodně lidí stěžovalo na ovzduší a na hodně lidí - spíše víc lituji vystavovatele, kteří byli v křídle, kde už kolem desáté hodiny ranní nebyl žádný čerstvý vzduch než nějaké lidi, kteří odtamtud mohli volně odejít a nevracet se, to opět ale odbočuji. Já chci podat úplně jiný pohled na Svět knihy než jako pohled blogerky, která si jela koupit knihy a setkat se s ostatními blogery. Chci podat téměř všechny čtyři dny z pohledu pracujícího člověka, který si i z té práce odnesl spoustu krásných vzpomínek, doufaje, že další rok zažije stejně vtipné momenty s ostatními kolegy.

   Jak si jistě můžete pamatovat, již minulý rok jsem na Světě knihy díky škole pracovala. Tomuto roku to nebylo nijak jinak a já ráda souhlasila s tím, že se tam opět objevím jako pracující s kartičkou zaměstnance Světa knihy. Tenhle rok jsem měla být jako minulý v Salónku pro autory, kam si autoři mohli před svými přednáškami v klidu posedět a něco málo pojíst. A jak dlouho jsem tam byla? Možná tak hodinu? Jak jste si všimli, tentokrát v hlavní roli nebyl žádný stát, ale spíš se kladl důraz na audioknihy. Takže autorů moc nebylo, no skoro žádní, kteří přišli do salonků, takže jsem tam nebyla vůbec potřeba, ačkoliv jsem si zde mohla aspoň na hodinku číst. Svět knihy nezačal nějak skvěle, řekla bych.  

sobota 10. června 2017

Recenze: Nové Pompeje - Daniel Gofrey

Název: Nové Pompeje (New Pompeii)
Počet stran: 361
Žánr: Sci-fi
Rok vydání: 2017
Překladatel: Filip Samec
Nakladatel: Omega

Obálka: U téhle knihy nepotřebujete ani znát anotaci. Stačí vám obálka, která vám krásně nastíní, o čem kniha bude. Dvě místa, prolínající se čas. - Klobou dolů, obálka se vážně povedla. Skvěle se ke knize hodí a přímo vás vtahuje do kouře kroutícího se okolo přesýpacích z hodin, jejichž písek se přesýpá sice pomalu, ale jistě. Tajemná, a přesto odhaluje, že v knize něco nepůjde podle plánu. Navíc přední obal není jediný, se kterým si dali krásně záležet. Na předsádce se můžete těšit na obrys sopky, které dominuje rudá láva. I zadní nenechali jen tak a obohatili ji o pohled do temného města, z nějž jen pouhé tečky světel osvětlují místa.
   Kniha Nové Pompeje je snad jedna z tisíců, která si takový líbezný komentář zasluhuje, jelikož taková byla. Sice ne na sto procent, ale byla.

Vysáli ho z času.

Lidé mizí časem.
Nick má nejistou budoucnost na univerzitě.
Jediná výstava mu změní život.
Všimnou si ho.
Pompeje se stanou jeho novým domovem.

čtvrtek 1. června 2017

Recenze: Scarlet - Marissa Meyer

Název: Scarlet
Díl: Druhý
Série: Měsíční kroniky
Počet stran: 452
Žánr: Fantasy
Rok vydání: 2013
Překladatel: Jana Zejmanová
Nakladatel: Egmont

Obálka: Nejdůležitější věc na knize od zahraničních i českých autorů je příběh, bezpochyby. Podívejme se ale na obálku. Kolik lidí je rádo za to, že nakladatelství koupilo i práva na božskou obálku jako je Scarlet? Hádám, že hodně, jelikož každá obálka ze série Měsíčních kronik je božská pastva pro oči. Rudý plášť krásně vyzařuje v ponurém pozadí lesa, kam se Karkulka vypravila za svou babičkou. Sice to tentokrát bude trochu jinak, nebudete ale zklamaní. Temný les ukrývá mnoho nebezpečných nepřátel, jakožto v originále byl vlk, tady to bude však ještě hrozivější nepřítel.
   Opět je tu hezky vidět, že si s ní dali záležet s tou největší precizností, jakou člověk může mít. A každé kouzelně vyvedené počáteční písmeno hrdinek nás neustále přibližují čím dál tím víc k nastávající bitvě proti zlé královně.

Její babička je nezvěstná.
Scarlet není jediná, jež 
se snaží svou babičku najít.
Muž jménem Vlk jí může pomoci.
Může mu však věřit?

úterý 23. května 2017

Recenze: Gabrielovo Inferno - Sylvain Reynard

Název: Gabrielovo Inferno (Gabriel's Inferno)
Díl: První
Série: Hříšné odstíny vášně
Počet stran: 557
Žánr: Romány pro ženy
Rok vydání: 2013
Překladatel: Hana Netušilová a Kristýna Vítková
Nakladatel: XYZ

Obálka: Růže rudá jako krev, jako neutuchající vášeň spalující Gabriela. Obálka vyzývající k přečtení. Slibuje vášeň, ale i intenzivní lásku. Ne nadarmo je tu růže. - Obálku jako by stvořil sám hříchem prolezly specialista na Danta, Gabriel. Pro něj je vášeň na denním pořádku.
   Krásně ale sedí i rozmístění názvu knihy, série a neznámého autora. Jemný odstín meruňkového písma doplňuje pěkně rudou růži s tmavším pokladem z nejspíš té nejkvalitnější látky - protože Gabriel si to může dovolit, a zbytek bílého písma. - Ačkoliv je to první verze dvou zbývajících dílů, inferno je snad svou barvou nejlepší ze série Hříšných odstínů vášně.


Dante a Beatrice.
Gabriel a Julie.
Vášeň a nevinnost.
Podlehne Gabriel kouzlu anděla?

středa 17. května 2017

Perličky z knihkupectví

   

   Jen přiznejte, že tohle téma máte rádi a aspoň trochu se nad tím pousmějete. Já totiž ano. Já ty lidi beru velmi vážně, ale občas se musím zasmát s čím přijdou do knihkupectví, je hezké, když vás někdo rozesměje či prostě vykouzlí prostý úsměv na tváři. První a zatím poslední článek, v němž jsem psala o mé brigádě v řetězci Neoluxor se dočkal i kritiky právě na tohle téma. Ano, lidé se občas přeřeknou, nebo udělají něco jiného, co pobavilo tu humornou část ve mně, ale nikde nikdy není uvedeno, kdo to řekl, takže aspoň ta anonymita. Tím chci říct, pokud se tohle téma někomu nelíbí, je vlastně zbytečné na článek klikat.
   Už nějaký ten pátek pracuji opět v knihkupectví a nemohu si to vynachválit. Úplně jiná atmosféra než v Neoluxoru. Mí spolupracovníci jsou neskutečně milí a důvěřiví, že po nějaké té době mě dokonce nechali i u poklady. Ale o brigádě v tomto knihkupectví si budeme povídat příště. Dnes to budou jedině perličky. Opět jsem vybrala jen některé, které mě opravdu pobavily, tak snad pobaví i vás.

středa 10. května 2017

Recenze: Hygge - Prostě šťastný způsob života - Meik Wiking

Název: Prostě šťastný způsob života (The Little Book of Hygge)
Počet stran: 288
Žánr: Naučná literatura
Rok vydání: 2017
Design: Hampton Associates
Překladatel: Monika Vitinová
Nakladatel: Jota

Obálka: Kdo by se při pohledu na takovou krásu necítil spokojeně, uklidněně, ba i šťastně? A tohle to je jen začátek skvostu, který vás u této knihy bude čekat. Obálka je naprosto kouzelná. Vůbec nevypadá přeplácaně, právě naopak. Všechny věci tvoří právě ten důležitý pocit, který se vám usadí v nitru, když spatříte knihu o štěstí. Vyvolávají pocit klidu. Světlá béžová barva krásně nechává vyniknout typické věci pro hygge. A nejen přední strana je stvořená k nekonečným hodinám zírání a vzdychání nad krásou práce grafiků. - Zadní strana, jak jinak vás láká slůvky na knihu, abyste si ji přečetli, ale okolo textu se vinou i vlnky, ptáčci, svíčky... A abych pravdu řekla, i hřbet je kouzelný. Jak jsem však již řekla, tohle je pouze jen a jen začátek nádherného ztvárnění knihy.

Jednoduchost a skromnost jsou typické nejen pro hygge, jsou považovány přímo za ctností
 i v oblasti dánského designu a kultury.

   Meik Wiking má práci snů - zabývá se lidským štěstím ve svém Institutu výzkumu štěstí. Ne nadarmo se říká, že Dánové jsou nejšťastnějšími lidmi a aby taky ne. Jejich život je od rána do večera protkán hygge a spousta svíčkami. Říkáte si, co to vlastně hygge je, že? Meik se v téhle malé krásné knížce snaží přiblížit ne-Dánům, co to hygge je a jak si ho může člověk, který není Dán a ani nežije v Dánsku sám užít a jak si ho udržet v jakýkoliv den v jakoukoli dobu. 
   Hygge je chápáno různě. Pro někoho to může být dobré jídlo a ještě lepší požitek z něj. Pro někoho je to strávený den doma s teplým čajem a knihou v posteli. A zase pro někoho to může být krásně prožitý večer s jeho přáteli a hraním deskových her. Jde tedy hlavně o atmosféru daného okamžiku, jakou cítíme, když jsme šťastní a spokojení, a podstatný fakt je, že to štěstí vnímáme a uvědomujeme si ho.