úterý 23. května 2017

Recenze: Gabrielovo Inferno - Sylvain Reynard

Název: Gabrielovo Inferno (Gabriel's Inferno)
Díl: První
Série: Hříšné odstíny vášně
Počet stran: 557
Žánr: Romány pro ženy
Rok vydání: 2013
Překladatel: Hana Netušilová a Kristýna Vítková
Nakladatel: XYZ

Obálka: Růže rudá jako krev, jako neutuchající vášeň spalující Gabriela. Obálka vyzývající k přečtení. Slibuje vášeň, ale i intenzivní lásku. Ne nadarmo je tu růže. - Obálku jako by stvořil sám hříchem prolezly specialista na Danta, Gabriel. Pro něj je vášeň na denním pořádku.
   Krásně ale sedí i rozmístění názvu knihy, série a neznámého autora. Jemný odstín meruňkového písma doplňuje pěkně rudou růži s tmavším pokladem z nejspíš té nejkvalitnější látky - protože Gabriel si to může dovolit, a zbytek bílého písma. - Ačkoliv je to první verze dvou zbývajících dílů, inferno je snad svou barvou nejlepší ze série Hříšných odstínů vášně.


Dante a Beatrice.
Gabriel a Julie.
Vášeň a nevinnost.
Podlehne Gabriel kouzlu anděla?

středa 17. května 2017

Perličky z knihkupectví

   

   Jen přiznejte, že tohle téma máte rádi a aspoň trochu se nad tím pousmějete. Já totiž ano. Já ty lidi beru velmi vážně, ale občas se musím zasmát s čím přijdou do knihkupectví, je hezké, když vás někdo rozesměje či prostě vykouzlí prostý úsměv na tváři. První a zatím poslední článek, v němž jsem psala o mé brigádě v řetězci Neoluxor se dočkal i kritiky právě na tohle téma. Ano, lidé se občas přeřeknou, nebo udělají něco jiného, co pobavilo tu humornou část ve mně, ale nikde nikdy není uvedeno, kdo to řekl, takže aspoň ta anonymita. Tím chci říct, pokud se tohle téma někomu nelíbí, je vlastně zbytečné na článek klikat.
   Už nějaký ten pátek pracuji opět v knihkupectví a nemohu si to vynachválit. Úplně jiná atmosféra než v Neoluxoru. Mí spolupracovníci jsou neskutečně milí a důvěřiví, že po nějaké té době mě dokonce nechali i u poklady. Ale o brigádě v tomto knihkupectví si budeme povídat příště. Dnes to budou jedině perličky. Opět jsem vybrala jen některé, které mě opravdu pobavily, tak snad pobaví i vás.

středa 10. května 2017

Recenze: Hygge - Prostě šťastný způsob života - Meik Wiking

Název: Prostě šťastný způsob života (The Little Book of Hygge)
Počet stran: 288
Žánr: Naučná literatura
Rok vydání: 2017
Design: Hampton Associates
Překladatel: Monika Vitinová
Nakladatel: Jota

Obálka: Kdo by se při pohledu na takovou krásu necítil spokojeně, uklidněně, ba i šťastně? A tohle to je jen začátek skvostu, který vás u této knihy bude čekat. Obálka je naprosto kouzelná. Vůbec nevypadá přeplácaně, právě naopak. Všechny věci tvoří právě ten důležitý pocit, který se vám usadí v nitru, když spatříte knihu o štěstí. Vyvolávají pocit klidu. Světlá béžová barva krásně nechává vyniknout typické věci pro hygge. A nejen přední strana je stvořená k nekonečným hodinám zírání a vzdychání nad krásou práce grafiků. - Zadní strana, jak jinak vás láká slůvky na knihu, abyste si ji přečetli, ale okolo textu se vinou i vlnky, ptáčci, svíčky... A abych pravdu řekla, i hřbet je kouzelný. Jak jsem však již řekla, tohle je pouze jen a jen začátek nádherného ztvárnění knihy.

Jednoduchost a skromnost jsou typické nejen pro hygge, jsou považovány přímo za ctností
 i v oblasti dánského designu a kultury.

   Meik Wiking má práci snů - zabývá se lidským štěstím ve svém Institutu výzkumu štěstí. Ne nadarmo se říká, že Dánové jsou nejšťastnějšími lidmi a aby taky ne. Jejich život je od rána do večera protkán hygge a spousta svíčkami. Říkáte si, co to vlastně hygge je, že? Meik se v téhle malé krásné knížce snaží přiblížit ne-Dánům, co to hygge je a jak si ho může člověk, který není Dán a ani nežije v Dánsku sám užít a jak si ho udržet v jakýkoliv den v jakoukoli dobu. 
   Hygge je chápáno různě. Pro někoho to může být dobré jídlo a ještě lepší požitek z něj. Pro někoho je to strávený den doma s teplým čajem a knihou v posteli. A zase pro někoho to může být krásně prožitý večer s jeho přáteli a hraním deskových her. Jde tedy hlavně o atmosféru daného okamžiku, jakou cítíme, když jsme šťastní a spokojení, a podstatný fakt je, že to štěstí vnímáme a uvědomujeme si ho.

pátek 5. května 2017

Recenze: Manželé odvedle - Shari Lapena

Název: Manželé odvedle (The Couple Next Door)
Počet stran: 272
Žánr: Detektivky
Rok vydání: 2017
Překladatel: Jana Kunová
Nakladatel: Knižní Klub

Obálka: Když jsem zjistila, jaká obálka bude honosit Manželé odvedle, pomyslela jsem si, že originální obálka s tmavou siluetou obličeje by se hodila také, nu což. Opět se však honosí stříbrnou plackou bestselleru - vážně velmi dobře se to po vydání prodávalo. A na to stačí věci jako placka bestseller a nějaký komentář, jenž slibuje strhující příběh plný zvratů, jemuž bych nepřikládala tolik důvěry, tak poloviční. Ale ano, lidé jsou schopni úplně všeho, to je svatá pravda. Hlavně pokud jde o jejich existenci samotnou.
  Kdo kdy neodhrnul záclonu a nepodíval se nenápadně, co zrovna dělají naši sousedé? Řekla bych, že to udělal aspoň jednou za život každý, třebaže v téhle knize to nebyl přímo zrak jejich sousedů, kteří pořád měli důležité eso v rukávě, které by dokázalo obrátit vyšetřování vzhůru nohama již od počátku. - Obálka je povedená, především opět co se týče hmatu a krásně ladí s tmavší modrou předsádkou. Rozhodně nejde nepřehlédnout.

Jejich manželství nebylo takové, jako dřív.
Ona se změnila. Byla odtažitá.
On měl finanční problémy ve své firmě.
A někdo ukradl jejich štěstí, miminko.
Tajnosti vyplouvají na povrch.
Tajnosti, které zničí zbytek důvěry manželů.

úterý 2. května 2017

Nepouštějte mě do knihoven III.


   Už hezky dlouhou dobu nebyl článek zabývající se mými úlovky z knihovny. Knihovnu jsem lehce zanedbávala, jelikož jsem se až moc zaměřila na plnění knižní výzvy a vybírala si knihy z mojí soukromé knihovny, kterou jinak zanedbávám ještě víc než veřejnou knihovnu. Vždycky se raduji, že jsem přečetla dvě knihy z mé knihovny a za pár dní si koupím další dvě nové knihy a je to, jako bych pro odpočítávání toho hříšně vysokého čísla nepřečtených knih nic neudělala. Dilema.
   Před pár dny jsme byly společně s mamkou v knihovně, jelikož jsem chtěla pouze vrátit knihy, které jsem měla zase opět rychle přečtené, tak aby se zbytečně neválely doma. No a po vrácení knih to šlo z kopce, aniž bych mrkla víckrát než jednou. Za chvíli jsem měla v ruce tři knihy, potom pět a do košíku pak přibyly ještě dvě navrch. A to jsem už mamku prosila, abychom raději odešly, jelikož u tohohle čísla bych nezůstala, to mi věřte. - Já si toho nikdy nechci tolik půjčovat z obav, že bych vše nestihla přečíst. Pokud si pamatujete úplně první článek z tohohle okruhu, tak těch knih bylo požehnaně. A stejně jsem všechny nepřečetla.
  A co jsem si přinesla z knihovny tentokrát?

sobota 29. dubna 2017

Recenze: Kniha zrcadel - E. O. Chirovici

Název: Kniha zrcadel (The Book of Mirrors)
Počet stran: 307
Žánr: Detektivky
Rok vydání: 2017
Překladatel: Lenka Kapsová
Nakladatel: Host

Obálka: Roztříštěná jako různé verze lidí v příběhu. Opět jedna z knih, která mě zaujala svou obálkou. Líbí se mi, jak na obálce hrají hru stíny - od temných okrajů po zářící žlutou barvu písmen. Na obálce se mi nejvíce líbí nakřápnuté sklo jako dotyk na černé místo v puklině zrcadla. Navíc poznámka Pravda jednoho je lží druhého přímo dokonale shrnula příběh. Naprosto tomu tak bylo. - I v knize nás čeká krása pro oči. Když knihu otevřete, vše začíná jasně a pozitivně - žlutou barvou. Jenže pak jsme na jejím druhém konci, na jejím protějšku, černé, což se mi velmi líbilo, jelikož se většinou jen setkávám se šedými ilustracemi obálek v knihách. Ani začátky částí nezklamaly a honosí se přesnými citáty na dané části.



Rukopis, otevírající starý případ zavražděného profesora.
Pravého vraha neodhalili.
Ani v rukopisu, který není dokončený.
Odehrálo se však před lety vše stejně jako v rukopise?

úterý 25. dubna 2017

Ze života knižního blogera


   Nadpis dnešního článku může být lehce zavádějící. Nebudu vám tu vyprávět perličky z mého osobního života, kterých je nespočet, ale jen to, co se týká čtení (takže celý můj život). Na tenhle článek jsem přišla díky mé kamarádce, která mi řekla, že když řeknu, že se chystám zrecenzovat nějakou knihu, o níž bych ráda pohovořila na mém blogu a podílela se o názor, řekla mi, že si mě vždy nějak představí... A o tom bude dnešní článek. Jen pár lidí v mém okolí ví, že si vedu knižní blog, přesto není nouze o názory. Bude to nejspíš na podobný typ obrázků, či spíše gifů - co si myslí přátelé, že dělám versus jak to ve skutečnosti vypadá - v prvním případě, i když je to jako na horské dráze. Jednou jde recenzování samo od sebe a další recenze prostě nejdou a nejdou. Nadále zůstávají v mé mysli a já se jen snažím je nějak dostat na papír, na blog. Takže vás dnes pustím lehce i za oponu tajů, jak to vypadá, když chystám něco na blog a i co knihomolského dělám, když blog jde stranou a čtení také.