sobota 11. října 2014

Recenze: Inferno - Dan Brown

Název: Inferno (Inferno)
Díl: Čtvrtý
Série: Robert Langdon
Počet stran: 424
Žánr: Dobrodružství, thrillery
Rok vydání: 2013
Nakladatel: Argo

Obálka: Vypadá zajímavě a vůbec jsem netušila, že na samotné obálce je Dante. Kdybych si nevyhledala, jak vypadal, tak by mě nenapadlo, že je to on i přes Langdonův popis umělce. Akorát se mi tam nějak nezamlouvá temná postava na horní části obálky, moc se mi tam nelíbí a jeho oči mě trochu znervózňují.





Můj názor: Má první premiéra s knihou od spisovatele Dana Browna. Nebyla jsem vůbec zklamána. Miluji a baví mě dějepis, ale jen, když se bere něco zajímavějšího než 1. světová, ale třeba Napoleona Bonaparteho, romantismus, renesanci, apod. přímo zbožňuji. Nevadilo by mi se vrátit do doby renesance třeba do Florencie, kde se příběh odehrává.

 Můžu si přidat na můj seznam přání další místa, kam bych se chtěla jednou podívat. Itálie a Benátky. Brown mě opravdu zaujal, co se týče památek, historie a kultury měst. Mimo to mě baví všelijaké záhady okolo pentagramů, když se naskytne nějaký film o tom atd., avšak samotný příběh byl též velmi poutavý.

 Langdona jsem si oblíbila prakticky už od začátku, kdy mi přišel jako sympaťák, který toho ví hodně o Dantovi, ikonologii a dalších zajímavých věcech.Vysnila jsem si ho úplně jinak, než, jak byl ztvárněn ve filmu, ale Tom Hanks v podobě Langdona nevypadá zle.
To samé nemohu říct o Sienně, neměla jsem ji v oblibě spíše už na konci, protože přes celou knihu bych čerpala energií na nenávist. A to jsem si i zalíbila Brüdera víc než ji. Holt nemám ráda, když si postavy mezi sebou lžou a klamou ty druhé i přes další geniální zápletku v příběhu.
 Každou přibývající stránkou jsem byla napjatá očekáváním, jak se jejich výprava vypořádá s nástrahami, zdali udělají chybný krok či úspěšný nebo jestli své životy dokáží udržet v bezpečí..

Mým darem je budoucnost.
Mým darem je spása.
Mým darem je Inferno.

  Celkem mě překvapilo, kolika lidem se kniha nijak moc nezamlouvala, což jsem nedokázala pochopit, ale když jsem četla komentáře u knihy a že je to, jak přes kopírák, že se těšili, ale nakonec je to jen zklamalo, řekla jsem si rčení; 100 lidí – 100 chutí. Je to moje první kniha od Browna, takže je jasný, že mně to nepřijde přes kopírák, když jsem nečetla další díly, na které se mimochodem též chystám.
 Obdivuji spisovatele, který dokázal sepsat něco jako je Inferno, neboť to určitě nezabralo jen pár týdnů, ne-li měsíců.

  Kniha se mi dobře četla až na některá slova, na kterých bych si dokázala zlomit jazyk a na opakování frází. Já vím, že si každý člověk musí pro sebe opakovat jakékoliv věci, ale tady mě to nebralo, i když se vždy objevily chvíle, kdy na něco nového přišly a čím složili další kousek skládanky. Musím, ale podotknout, že jsem se jednou, dvakrát ztratila ve větách, než jsem si třeba uvědomila o kom to vlastně je, protože to není přímo z pohledu postav, neboli Ich formou. Jednou jsem si popletla dvě postavy a pak byla celá rozmrzelá, když určitá informace nepatřila osobě, co jsem si myslela.
 Doporučuji příznivcům Dana Browna, všem, kteří mají rádi umění a historii a těm, jenž hledají tu pravou knihu na vtáhnutí do světa starobylých znaků, záhad a dobrodružství.

Mé hodnocení: 5 hvězdiček

Žádné komentáře:

Okomentovat