neděle 12. října 2014

Recenze: Konec a smrt Amelie Anne - Kat Rosenfieldová

Název: Konec a smrt Amelie Anne (Amelie Anne is Dead and Gone)
Počet stran: 240
Žánr: Romány
Rok vydání: 2013
Nakladatel: Egmont

Obálka: Neměla bych posuzovat knihy podle obálek. Obálka knihy se mi strašně líbí hlavně kvůli barvě, stylu písma a růže, která dodává ještě lepší atmosféru, když si ji prohlížíte. Do hlavy vás trkne, že to bude román, ale pokud jste si četli anotaci, tak víte, že to není jen tak obyčejný román, než se na první pohled zdá.

Můj názor: Už od chvíle, kdy jsem knihu zahlédla, myslela jsem si, že je to román o zapovězené lásce a dvou daných lidech, kterým není souzeno, aby byli spolu a proto se dívce Amelii Anne něco stane a to vyvrcholí smrtí. Mýlila jsem se. Kniha se zdála být románem, ale  okořeněným detektivní zápletkou, což jsem nevěděla dokud jsem si nepřečetla prolog.



  Amelie a Rebecca, jenž nás provází příběhem mi připadaly jako kopie, co se týče myšlení. Vždy měly pravdu ony, povyšovaly se nad ostatní, hlavně u Rebeccy mi to tak přišlo a taky i to, že chodily s kluky, které nemilovaly jako na začátku jejich vztahů, ale to je nejspíš normální. Amelie, která vystudovala byznys, ale láká ji jiné zaměření na povolání, což se nelíbí jejímu příteli a vyústí se z toho jen problémy, zatímco Rebecca chce opustit město, přítele, rodinu a nikdy se nevrátit, jak tvrdí na začátku, ale na konci je tato myšlenka trochu pozměněna.

 Malé město se vždy pozná. Hlavní novinou několik dní byla smrt záhadné dívky, jenž nikdo neznal. Falešné obvinění, drby, kdo byla, kdo ji zabil, jak se objevila v jejich městě. Musím tohle částečně přirovnat k Prázdnému místu od světoznámé spisovatelky Harryho Pottera, Rowlingové, kde se též šířily klepy rychlostí světla o smrti Barryho Fairbrothera.

Zmizela jsem po cestě stejně jako popel dívky, která zemřela příliš brzy, rozfoukaným větrem.

  Když jsem četla, už jsem věděla dopředu, co bude dál a pak jsem asi sto stran do konce zjistila, kdo byl vrah, ale jen zčásti. Asi to napadlo každého, kdo knihu četl. Jako u Tampy, zde musím říct, že jsem byla ráda za málo stran, protože v téhle knize mi to přišlo nekonečné, ale byla jsem vděčná za větší písmena, když to tak řeknu, ale mohli je klidně ještě trošku zmenšit, aspoň by šetřili papírem.

 Spisovatelka občas přeskakovala z pohledu Rebeccy do jiných, například ke klukovi, který viděl starší chlapce, jak skáčí do vody z mostu, jeho matky, která byla zdrcena žalem a věcech, co se v malém městečku prostě věděly pořád a vždycky tak byly- na druhý břeh mostu se nesmělo skákat, ale nikdo nedokázal vysvětlit, proč. Prostě to tak bylo. To mi přišlo úplně zbytečné. Viděli jsme i krátce život Amelie před smrtí, ale tím většinou začínala nová kapitola místo toho, aby v jedné kapitole z Rebeccy přeskočila k Amelii.
 Knihu nemůžu doporučit či nedoporučit. Pokud jste sami zvědaví na knihu, přečtěte si ji, ale nemůžu zaručit, že se vám bude líbit a pokud si ji nechcete přečíst, je jen na vás, co podniknete.

Mé hodnocení: 3 hvězdičky

Žádné komentáře:

Okomentovat