pátek 24. října 2014

Recenze: Adieu, Vídni - Bonjour, Paříži

Název: Adieu, Vídni – Bonjour, Paříži (Adieu Wien – Bonjour Paris)
Počet stran: 318
Žánr: Romány pro ženy
Rok vydání: 2014
Nakladatel: Ikar

Obálka: Naprosto mě uchvátila a kvůli tomu jsem knize dala šanci! Pozdě jsem si uvědomila, že jsem naletěla. Paříž, město snů, které bych ráda navštívila a já ani neodolala naškrtnuté Eiffelovce na obálce. Takové obálky se mi líbí, když jsou opravdu hezky udělány a ne jen tak odfláknuté. Mimo to je přebal příjemný na dotek. Z velké části dávám knize velké plus díky krásné obálce, jenž má. Škoda, že to nemůžu opět říct o příběhu.

Můj názor: Studentka anglistiky a germanistky si přivydělává jako tlumočnice klientů její kamarádky Rity. Při přijmutí této nabídky neměla ani tušení, co se vyvine v Budapešti, kde se měla setkat s klientem, jenž jí dohodila Rita. Nespokojený a nevrlý novinář Clifford, který Kitty pomalu, ale jistě přitahuje až mu celá propadne.


  Začátek se mi líbil, protože to bylo něco nového a neohraného. Dva lidé, kteří k sobě začínají cítit víc než jen přátelské city. A ne každý den se dostanu ke knize, kde je příběh zčásti ve Francii a Rakousku, ale za to se setkávám s postavami, které mi nejsou sympatické. Tou první byla Kitty. Ta nejchytřejší, každý kluk ji chtěl mít a připadalo mi jako kdyby se vytahovala. Někomu to nemuselo vadit ani tak připadat, ale mně ano. A Clifford.., ke konci jsem měla chuť ho praštit po hlavě, aby se taky probral.

 Románek přetrvává dál a nemá konce. Cliff bere svou milovanou po světě, po kterém cestuje díky práci novináře a žije si jako král. I bohatý novinář si tak může žít, čemuž jsem se trošku divila, ale když pracuje v nejlepší redakci.

  Kniha mě hodně překvapila anglickými frázemi, které byly pro mě naprosto úžasné. Neměla jsem ještě čest číst v angličtině, ale doufám, že brzo ano, i když tady byly krátké fráze a lehké, které by zvládl i začátečník. Do you love me? 

  Tady mě to i potěšilo, protože jsem sice četla knihy, kde mluvili místo angličtiny německy, ale nikdy nebylo pořádně nic německého až na Guten Tag. A další věc, která se mi líbila bylo cestování. Jsem zvyklá z jiných knih, že spisovatel/ka si dá záležet, aby čtenáře seznámila, co kde je a tak, ale tady toho moc nebylo a většinou mi přišla kniha uspěchaná, neboť některé věty mohla rozvést a jiné zase vypustit.

„Smím prosit, little lady?“

 Těšila jsem se na román, kde je láska nekonečná. Nemůžu tvrdit, že to tak nebylo, ale pak to bylo spíš o touze, kterou k sobě oba dva cítili, protože ani jeden se nechtěl od toho druhého odloučit.. Byl to pořád opakující se scénář, který trval až do konce, ale musím podotknout, že některé knihy si u mě vylepšily reputaci koncem, ale tato mě nenadchla ani na konci.
 Dílo se lehce čte díky krátkým a lehkým větám, ale nebylo to pravé francouzské pro mě.

Mé hodnocení: 3 hvězdičky 

Žádné komentáře:

Okomentovat