pátek 21. listopadu 2014

Recenze: Jak mi Starbucks zachránil život - Michael Gates Gill

Název: Jak mi Starbucks zachránil život (How Starbucks Saved my Life)
Počet stran: 246
Žánr: Světová literatura faktu
Rok vydání: 2008
Překladatel: Jiří Martínek
Nakladatel: Columbus

Obálka: V jednoduchosti je krása. Zelená a bílá je skvostná kombinace, která se mi líbí u této knihy a zelená je taky barva Starbucksu. Mužíček, zprvu mě ani neťuklo pomyslet na zevnějšek autora, který mu je trochu podobný v obličeji, ale nejspíš má představovat autora, jak tak koukám. Nemám žádné výtky, protože je svým způsobem hezká.








Můj názor: Na začátku mi to připomínalo Vlka z Wall Street, neboť by se dalo říct, že Mike byl taky velké zvíře ve špičkové agentuře, ale měl jen šesticiferní plat, život bez drog, prostitutek a alkoholu, ale nejde nevyloučit, že by si jednou za čas dal drink, ale postupem času to byl jako každý jiný člověk, co si musí vydělat na živobytí tvrdou prací, i když mu bylo přes šedesát, když dostal výpověď. Mohl mít vše, měl i „milenku“, která mu porodila syna, ale nic netrvá věčně. Ztratil přátele, jenž s ním nechtěli mít nic společného, pro ně byl jen neviditelný, poté co musel pracovat v kavárně a nebyl její manažer, ale postupem času ani on, protože našel lepší přátelé, kteří nehleděli na to, jak ostatní vypadají, ale jaký jsou uvnitř. A rodinu svou vlastní chybou, když neudržel na uzdě vlastní chtíč, ale styky s dětmi časem opět zesílily i přes chyby, které napáchal dříve.

  Mikea jsem si postupně oblíbila, ale pořád jsem se bála konce knihy, protože jsem se obávala o jeho život, když už byl starší a nebyl žádný třicátník, jak tomu většinou v každé knize bývá a jak všichni víme, tak někteří spisovatelé se v tom vyžívají. Vy víte. Jinak byl celkem sympaťák, když pracoval v kavárně, neboť nebyl povýšený nad ostatními a musel poslouchat rozkazy od někoho jiného než sám od sebe, ale vzpomínky na jeho minulost nebyly špatné. Někdy se mi líbily, jenže ne všechny, třeba mě nebavilo, když popisoval, jak zaujal společnosti, které chtěl dostal už kvůli zakázkám. Nápady měl jinak dobré, což se musí uznat. Kdo by na začátku své prezentace vzal basebalovou pálku a div netrefil míčkem důležitou osobu, která měla říct výsledný verdikt?

 Jeho spolupracovníci byly vcelku taky fajn a to je, co říct, když nemám skoro žádnou kritiku na ostatní postavy. Crystal byla správná manažerka, která Mikeovi věřila, a ostatní do něj vkládali též kousek své naděje a pomáhali mu.

 Původ kávy, příprava kávy, jaký zákusek podávat.., to vše se dozvídáme při jeho práci. Dopracoval se stejně jako Linguini pokud znáte Ratatouille na vyšší místo, ale oba začínali stejně, jako uklízeči akorát jeden to dotáhl na kuchaře a druhý připravoval nápoje a konverzoval s lidmi při objednávání kávy. Mike si svou práci užíval, i když byl nervózní, aby něco nepopletl, jako třeba přesné pořadí ingrediencí do nápoje či aby mezi zákazníky a ním nebylo trapné ticho.

 Já vím, že jsme lidi a děláme chyby, ale korektor by si to měl hlídat o něco víc? Samozřejmě, že bych si na první pohled chyby nevšimla, nebo chvíli poté, ale tady jsem hudrovala proč je tam propiskou podtržené písmeno, protože nemám ráda, když lidi čmárají do knih, neboť minule jsem měla knihu a celé stránky byly modré od barvy. (Pokud jsou chyby v knihách, tak si jen řeknu, že nejsme dokonalí a jedeme dál, ale tady to buší do očí). Naneštěstí se objevily studenti. Ani já nejsem perfektní v pravopisu, ale když třeba píši něco na blog, tak si to prostě musím několikrát přečíst, poněvadž Word taky vše nepodtrhává. Zrádce. Jenže komu by se chtělo několikrát číst knihu, která má přes dvě stě stran?

 Jiný pohled na svět než jaký by byl představen z jiných knih, ale i z mého pohledu. Čtyřiašedesátiletý muž a musel pracovat jako každý druhý člověk. Jenže člověk stárne a tělo se opotřebuje a to moc dobře věděl, jelikož musel přinést oběť vůči svému blahu. 

Miloval jsem útěky do světa slov a knih.

  Příjemná kniha, při které se budou milovníkům kávy sbíhat sliny na každou kávu, jež padla v knize nebo pochoutky v podobě zákusků, koláčků.. Na kapitolách se mi líbily začátky, neboť začínaly vždy nějakým citátem, jež je na kelímku dané kávy nebo čaje.

  Nevšední příběh o spisovateli samotném a jeho životě, kdy byl na vrcholu, ale poté jen díky pár slovům na dně. Každému se to mohlo stát, ale Mike měl den blbec a tím jsme bohužel dostali knihu na poklidné čtení a já nelitovala, že jsem po ní sáhla.

  Nečekejte zápletku, která by vám vyrazila dech, to opravdu ne, avšak kniha by se mohla všem líbit, pokud zavřete oči nad chybami, které se tam občas vyskytly. Lehká na čtení, i když se tam objevují termíny díky jeho předešlé práci, ovšem ne zas nějaké těžké, kterým by jsme neporozuměli. 
 S knihou jsem celkově spokojená, neboť jsem očekávala před čtením, že to bude takové, jaké bylo. Velmi pěkná oddechová knížka jako stvořená na sychravé dny s horkým čajem.


Mé hodnocení: 4 hvězdičky


Žádné komentáře:

Okomentovat