čtvrtek 27. listopadu 2014

Recenze: Na stejné vlně - Alexandra Potter

Název: Na stejné vlně (Do you come here often?)
Počet stran: 389
Žánr: Romány pro ženy
Rok vydání: 2014
Překladatel: Ivana Mičínová
Nakladatel: Kristián

Obálka: Obálky knih od Potter se mi většinou zvláštním způsobem líbí. Z velké části kreslené a postavy dané na obálku ve svém typickém stavu, neboli nekreslené. Jenže tady mi to moc nesedí. Na ženě v posteli není nic zvláštního, ale spíše na tom v čem leží, protože přikrývka a polštáře se netváří jako skutečné. Mimo to se mi barva a celkové sladění líbí, ale ke Grace mi připadá fádní. A v poslední řadě písmo, které je prostě typické pro její knihy, je též pěkné.





Můj názor: Hrdinky z pera Alexandry Potter mají hodně stejných vlastností; věk kolem třicítky, nedochvilnost, vytříbený vkus na oblékání a hledání toho pravého. Ani Grace se tomuto nevyhnula. Oslavuje své třicáté první narozeniny, má ráda odvážné kousky oblečení, žádné klasické tlumené a hlavně nudné barvy a partnera, se kterým je zasnoubená a ráda by se s ním i vdala, ale Spencer to jen oddaluje, až se ze zasnoubení vyklubou čtyři roky. A taky mají občas pech na nevydařené chvíle, kdy zrovna tak dopadla narozeninová oslava Grace, kde ovšem potká muže, kterého by už nechtěla ve svém životě vidět ani za nic. Muže, který jí zlomil před třinácti lety srdce a se slibem se vypařil jako pára nad hrncem. Egoistický sukničkář Jimi Malik, jež je stejně vyvedený z míry a snaží si nalhat, že to nebyla ona. Svět je malý, říká se, ale rozlohou Londýn není vůbec malý, a přesto na sebe narazí v jednom podprůměrném podniku.

  Na začátku knihy jsem se nemohla vůbec začíst a musela jsem několikrát začínat od samého začátku, neboť mi ani nebylo jasné, proč to začínalo rozpravou moderátora Doktora Lásky, který vede pořad Na stejné vlně, což je něco podobného jako seznamka, ale je to tvořeno rozhovory Doktora Lásky a dotyčným/dotyčnou, kteří hledají partnery svými city a tím, jací by měli být jejich protějšky. Bylo to nevšední hledání té pravé lásky, se kterou by chtěl každý zůstat až do smrti. A tentokrát byl na vlně Doktor se záhadnou Cindy. Kdo byla vlastně Cindy? Zjištění mě mile překvapilo, jelikož hned na první pohled nebylo znát, kdo Cindy doopravdy byla.

 V první kapitole mi vyhovoval průběh vypravování, protože mi to připadalo jako začátek všeho; první kapitoly a dne, kdy měla oslavit své narozeniny, ale i mého dne, když pominu to, že jsem knihu začala asi v půl osmé ráno ve škole.

 Kniha je sepsána z více pohledů, ale není to ich forma, i když občas víme, co si zevnějšky myslí. Je dobré, když víme, co se honí tomu druhému v hlavě, když chodí s hlavní postavou a aspoň si nemusíme dělat sami názor, který by mohl být i mylný, kdyby se něco poté zvrhlo.

 Grace jsem si oblíbila, i když nejednou bych s ní ráda zatřásla a křičela: Prober se! Čeká na tebe lepší, protože pořád měla přes oči růžové brýle a svého přítele viděla jako toho nejlepšího, jakého, kdy potkala i přes pauzu v jejich vztahu. Ano, sice byl (podle mé fantazie) nehorázně sexy, i když nosil béžové košile, ale nebyl ten pravý pro Grace, která měla ráda odvážné věci, do kterých rozhodně nepatřil stereotyp. A Spencer, její snoubenec, taky nebyl andílek. Jestliže má být dokonalý muž, nemůže se chovat jako idiot a vše nemůže běžet podle toho, jak on si pískne. Alkohol, tvrdohlavost muže a další vlastnosti, to je jako kdyby jste mluvily do zdi, tím ovšem nechci urazit mužské pohlaví, ale občas tomu tak je.

 Rhian alias mamka v domácnosti, jež sama vychovává syna Jakea, poté co ji opustil přítel. Obdivuji ji, jelikož byla silná žena, co se týče výchovy, odhodlaná nevzdat se svých snů. Hlavně uznávám, že našla lásku, neboť neměla úžasnou postavu a starala se sama o dítě…, avšak pořád existují lidé, kteří si nepotrpí na vzhled, což je cennost v téhle době.

  A v poslední řadě je bad boy Jimi. I já miluji zlé hochy v knihách. Sice si říkám, že ho nesmím mít ráda, ale vždy je to stejné a já propadnu jeho kouzlu (a vysním úplně jinak, než jak je popsán v knize). Byl to svým stylem frajírek, jenže koho by nepřitahoval, že? Ale postupem času se měnil z arogantního sobce, který hleděl jen na své problémy na citově založeného muže. 
 Jedno neplánované setkání a další se jen hrnou. Grace a Jimi se chovají jako přátelé, i když v sobě třímají minulost dvou rivalů, kterými byli na střední škole. Popravdě musím říct, že jsem se tetelila při každé příležitosti, když spolu oni dva mluvili.
Protože ji nikdy neměl.

  Už po šesté se stejnou spisovatelkou a jejími knihami s romantickými dušemi zbrklých postav. Kniha na oddych, přičemž nemusíte mít oči na šťopkách, protože to jsou jen běžné trable s láskou, každodenní odhodlání do života, ale i nečekané zvraty v životech jiných. Jednu část knihy jsem se vůbec nemohla odtrhnout, ale kdyby nebylo mých bolavých očích, díky niž jsem musela skončit, určitě bych četla nejméně do brzkých ranních hodin. Jenže část poté se strašně vlekla a myslela jsem si, že nikdy knihu nedočtu, ale ke konci to mělo dobrý spád, avšak některé scény mohla vynechat, protože to bylo zbytečně dlouhé.

 Jsem duší romantička a též čekám na prince na bílém koni…, tím chci říct, že zakončení knihy bylo úžasné. S úsměvem na tváři knihu vřele doporučuji snílkům jako jsem já, příznivcům Alexandry a ostatním zvědavcům na knihu.

Mé hodnocení: 4,5 hvězdiček

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kristián. 

Žádné komentáře:

Okomentovat