čtvrtek 4. prosince 2014

Jedním slovem: Poničené knihy

  Ano, ano, dnes mimořádně dvěma slovy, ale kdo by zcela pochopil z názvu - jednoho slova, o co přesně půjde? Jde tu hlavně o zničené knihy, ale rozebrala jsem trochu více věcí.
 Nejspíš každý knihomol aspoň jednou řešil vady na knihách. Nevím, jak ostatní, ale mně stačí jen kousek růžku ohnutý a pro mě je to konec světa. To myslím zcela vážně. Opravdu se snažím s mými knihami i půjčenými zacházet slušně, aby se jim nic nestalo, jenže někdy tomu nelze zabránit a já jen tiše lkám. Při každém pohybu s jakoukoliv knihou, mám strach, abych nezavadila špatně okraji knih v mé knihovně o horní či dolní foch, protože pak už je jen otázka času, kdy narazím na příčinu mého infarktu. Nutno podotknout, že to většinou svádím na ně. Ano, čtete dobře. Na fochy. Zvláště na to z čeho jsou, protože jsem zdědila skříň z velké knihovny, a knihy z velké knihovny se přeskládaly do té, co jsem měla já, jenže knih přibývá a už mi nestačí ani tato. A právě mně připadá dřevo z čeho je skříň vyrobená, zvláštní. Když po něm přejedu prsty proti směru, drhne to a prsty nejedou hladce, ale to stejné je skoro jako kdybych prsty jela po směru. Nevím čím to je, zda-li stářím nebo jestli si něco nalhávám. Stejně mi připadá, že ostatní knihomolové mají lepší knihovničky než já.

  Snažím se tomu předcházet i v knihkupectvích, kam občas zabrouzdám, ale většinou to jsou Levné knihy, kde mají úžasné kousky a za tu cenu! Nekupte je, když na vás tak smutně pokukují! A mamky peněženka většinou zapláče, ale sama si taky něco vybere, když ji nějaká kniha zaujme, jenže pak to dopadá, že tu knihu přečtu dřív než ona a pak se ptá, jaké to bylo a už to jede - jeden spoiler sem, druhý tam. Aby jste si nemysleli, že chodím jen do LK, tak jsem byla včera i v Neoluxoru , kde bych si dokázala vybrat přinejmenším sto knih, ovšem to bych nejdřív musela vyhrát v loterii, neboť, jak máma tvrdí a má pravdu - knihy jsou drahé. Proto jsem ráda, když narazím na knihu, kterou bych chtěla a je levnější než v jiném knihkupectví. Když už tedy nakupuji v kamenných obchodech, tak knihu beru až zespoda z kupičky a ještě ji otáčím různě v rukou a dívám se na rohy, obal i na stránky. Pokud jsem spokojená, není co řešit a beru ji, a takhle to chodí pořád.Avšak nemůžu zabránit tomu, co se stane knížkám, když je nesu v tašce, ale na to jsem až velmi opatrná a nosím je jako bohy. Na druhou stranu si objednávám knihy přes internet z Knižního klubu, poněvadž jsem členkou a z bazaru na Databázi knih či z jiných skupin. Na bazaru každý tvrdí, v jakém je úžasném stavu kniha, ale jednou jsem na to doplatila, protože jsem si objednala dvě knihy a přišly mi saláty. Ovšem s dvěmi minulými objednávkami přes bazar jsem byla velmi spokojená, sice jedna kniha pro mamku měla lehce ohnuté rohy, ale překousla jsem to. Tak lehce to nezvládám, pokud je balíček z KK. Byly to knihy z vánočního výprodeje (aspoň myslím) a byla jsem napůl spokojená. Chápu, že toho mají hodně a berou první knihu, která se jim dostane pod ruku, ale mohlo by být o trochu více pečováno o knihy ve skladu? Zašpiněný obal, sežmoulaný rohy.., co s nimi vyvádějí?

 Nevím, jak se to stalo, ale začala jsem půjčovat své knihy. První zkušenost byla s mou knihou Sběratel nevěst. Sestra si ji vzala, že konečně tedy přečte nějakou knihu. Byla jsem ale jen zklamaná. Nedočetla ji, protože po pár dnech se válela v obývacím pokoji na stole a radši jsem ji vzala, abych nedošla k větší úhoně, protože mi stačily rohy a hřbet. Tolikrát jsem sestře říkala, aby dávala pozor a stejně nic. Další výpůjčka byla pro učitelku, která toužila přečíst si Pekáč buchet. Fajn, proč jí knihu nepůjčit, když ji mám? Sice jsem učitelce ke knize dala obal se slovními instrukcemi, jak se má chovat (To bylo vtipné, když mi říkala, že se o své knihy stará) a byla jsem spokojená. Kniha se mi vrátila přesně tak, jak jsem ji sama půjčila. A taky jsem vypůjčila knihy tetě, se kterou jsme se pustily do řeči, když jsem se zmínila, že jsem četla Tampu, což měla rozečtené. Svěřila dvě knihy tetě a eh.., jedna byla skoro jako sešit, ale její růžky byly ohnuté. Koho by napadlo, že je strčí do kabelky, no ne? Takže tady je budu asi půjčovat, buď jen z knihovny, nebo s obalem. Jinak už žádné další zkušenosti nemám, neboť jsem hrozná s tímhle, jenže, kdo by si nechal ničit své vlastní knihy? 


 A konečně se můžu pustit i do vysvětlení mých nejhůře zničených knih. Možná to pro někoho je nevěřícné, že mají více vad na knihách, avšak pro mě je tohle už moc. Promiňte, ale jsem taková... První knihou, jakou bych začala je Nejlepší světové čtení. Kniha má v úžasném stavu rohy i desky, ale přebal je roztrhaný za ty roky. Tuhle knížku jsem dostala od dědy, poněvadž nevěděl, co s ní, když se mu jen válela ve skříni. 

Dáma s kamélie po druhé babičce. Ano, i zde je vidět zub času. Nevím, zda-li bych měla tuhle starou knihu, kdybych se nezmínila o novějším vydání (obálka je tak moc pěkná) a mamka mi ji nechtěla koupit a vyhrabala tuto. Aspoň vím, co moje babička četla a máme stejný vkus, byť jen trochu.

Spoutaná touha, která má ohnuté růžky, ale jen trochu, takže jsem ji ani nefotila, protože by to nebylo vidět, ale zařadím ji sem s jinou fotkou, jenž jsem pořizovala při mém čtení. 

Sběratel nevěst, detektivka, co mě uchvátila na první pohled. Je to o chlápkovi, co sbírá nevěsty, jen je háček v tom, že mrtvé ženy. Neměla jsem čas knihu přečíst a proto taky skončila u sestry. Ajaj. Neopírej jí o trup, matraci.., stejně to dělala dál a jak to dopadlo.. Ještě jsou trochu rohy, ale tam je sedřená barva.

A úplně poslední je Smlouva s Adamem, kniha, která mě mrzí nejvíce. Vůbec nemám tušení, jak se stalo, že se odřel kousek obálky, když knihu jsem měla jen v knihovně a nijak jsem s ní nemanipulovala, neboť mám knihy seřazené dle žánrů a dlouho mi nepřibyla do tohoto. A z druhé strany má stlačený kus obálky, o čemž jsem zjistila, až jsem knihu rozbalovala a to bylo déle než přišla, protože ji měla stále u sebe mamka, že si ji přečte.





To byly nejhorší kousky mé knihovny. Ráda bych vrátila čas, abych se tomu vyhnula. Není na to krásný pohled, opravdu ne, i když to není tak hrozné pro někoho. Ale každý jsme nějaký a každého jinak vezme zničená kniha. Doufám, že se nijak počet poničených knih nezvedne a bude jich pořád pět. 
 Jaké máte zkušenosti Vy s půjčováním či jak zvládáte psychicky knihy s vadami? J

Žádné komentáře:

Okomentovat