středa 25. února 2015

Recenze: Andělé a démoni - Dan Brown

Název: Andělé a démoni (Angels & Demons)
Počet stran: 463
Žánr: Literatura světová - Thrillery
Rok vydání: 2006
Překladatel: Michala Marková
Nakladatel: Argo

Obálka: I tahle světoznámá kniha vyšla ve více vydání, mně se ovšem do rukou dostala právě tato verze a jsem za to vděčná, protože se mi líbí víc než obálka v rudém západu slunci. Socha sama o sobě vypadá zepředu dost zlovolně, ale i tmavé barvy nasadili takovou atmosféru, jaká se hodí k názvu. Dvě strany, dobro a zlo. Jen co se mi nelíbí je styl písmen. Dokázala bych pochopit spojku a v jiném stylu, ale proč i démoni? Jestli to má naznačovat dvě strany i u písma.. Nu což, je to jen další záhada..





Můj názor: Robert Langdon, harvardský profesor zabývající se symbolikou, je povolán do švýcarského výzkumného ústavu CERN, kde byl nalezen zavražděný vědec, jenž měl na hrudi vypálené jedno slovo, ale ne jen tak ledajaké. Cejch na vědcově hrudi má za odpovědnost dávná skupina. Ilumináti. Pro Roberta je to nemožné, vždyť ta skupina dávno zanikla. Ředitel ústavu je silně na pochybách, proč by nebyla skupina obnovená, mohlo se to držet v tajnosti a proč by se vůbec někdo chtěl vydávat za Ilumináty?

  Vittorie je jeho pomocnice, jež mu pomáhá odhalit pravdu, ale též si zkrouceně uvědomuje, že je to ona, kdo může za to, že Vatikánu hrozí nebezpečí od bomby, jelikož ji ona pomohla stvořit, ba i vymyslela. Chytrá hlavička, co se hodí mít na své straně.

  Nevím čím to je, ale žádnou Robertovu pomocnici – jak Vittorii či Siennu – jsem neměla v lásce. Žárlivost tam opravdu nehraje roli, ale nesedla mi ani jedna, i když se vždy objevily, jak u Roberta i u nich nějaký ten cit a občas došlo i na letmý dotek, jenž jsem těžko rozdýchávala... Jak už to bylo i u Inferna, i tady jsem si zamilovala dalšího muže, který je hned na příčce pod Robertem. Tím byl Olivetti, jenž byl velitelem Švýcarské gardy. Přestože byl přísný a tvrdý, oblíbila jsem si ho a vysnila jako nádherného velitele, proč ne, řídil i Alfa Romeo. Jen je zase škoda, že to s ním vzalo celkem za špatný konec.

  Vatikánu hrozní nebezpečí, ale i turistům a věřícím, co přijeli ze všech zemí, aby byli blíže konkláve, kdy jsou kardinálové zapečetěni v jedné místnosti, aby se po smrti papeže zvolil nový. A jen čekají na černý či bílý kouř. Jenže nic nejde udělat, aniž by nastaly komplikace. Někdo unesl čtyři kardinály, jež kandidovali na papeže a někde v srdci Říma odtikává časová bomba, která je nebezpečná pomalu pro celý Vatikán. Robert, Vittorie a specializovaná jednotka mají jen málo času na odhalení místa, kde byla bomba ukryta a na odhalení asasína, jenž má v rukou životy zmizelých kardinálů. Každou hodinu jeden kardinál a s tím jeden symbol.

  Co mě na začátku knihy – cca 80 stran – odrazovalo byla fyzika. Nemám ji ráda a vůbec jsem ráda, že z ní dokážu prolézt s dobrou známkou. Od Browna jsem tedy fyziku a rozebírání atomů a další podobných věcí nečekala, ale bylo to něco neočekávaného na rozdíl od historie. Přesto jsem si nic nezapamatovala z nudné fyziky, ale některé postřehy z kultury Říma ano. A další, co se mi na jednu stranu líbilo byly krátké úryvky v italštině, na druhou stranu štvalo, jelikož když jsem si četla ve škole neměla jsem po ruce slovník a občas prostě nešlo domyslet si, co to asi tak může být.

  Nevěř všemu, co vidíš – čteš. Já sama nedokázala odhadnout, kdo stál za vším tím popraskem. I zloduch se může tvářit jako učiněný anděl, ale dojde i na hříšné duše, aby zaplatily za to, co učinily.

Da Vinciho Mona Lisa.
Monetovy Lekníny.
Michelangelův David.
Santiho pozemský hrob…

 Opravdu si s knihou vyhráli a to velmi pěkně. Hned na začátku či hned po otevření se můžete těšit na mapku Říma. Od Svatopetrského náměstí až k Santa Maria della Vittoria. Zezadu z knihy zas na drobný popis míst, které najdete ve Vatikánu – baziliku svátého Petra… V knize se můžeme setkat i se symboly z cejchů ve stylu písma, jenž není jen tak. Slovo Ilumináti můžete přečíst i vzhůru nohama stejně jako kdyby to otočené nebylo. Říkala jsem si, že to otestuji, když už o tom byla řeč a byla jsem velmi překvapená i spokojená, že tomu tak je. U nejednoho slova to tak šlo. Neboli ambigram.

  Knihu doporučuji milovníkům historie i fyziky, každý si přijde na svou. Roberta Langdona s Micky Mousem si nejde neoblíbit. Jak už jsem se jednou zmínila, Robert je opravdu sympatická postava. I místa, kde všude byl s Vittorií jsou pěkně popsané a občas mě jen mrzelo, že jsem neměla tu čest navštívit tak krásná místa, i když nejsem věřící. Kniha skrývá záhady, jež stojí za rozluštění.

Mé hodnocení: 5 hvězdiček

4 komentáře:

  1. U téhle knihy jsem málem umřela hlady :D Nebyla jsem schopná jí dát z ruky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blesklo mi hlavou myšlenka: V knize bylo nějaké jídlo, nad kterým by se dalo slintat? No určitě nad Robertem a Olivettim ano. :D A pak ahá, až po pár sekundách mi to došlo. Začínám mít nějaké pomalé chápání. :D Taky se mi líbila :)

      Vymazat
  2. Brown je super :) Jen mi na něj teď nějak nezbývá čas bohužel :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je škoda. :( Ale až budeš mít čas, ukradni si ho na jeho knihy, protože jsou super jako pan spisovatel :)

      Vymazat