sobota 7. února 2015

Recenze: Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

Název: Muži, kteří nenávidí ženy (Män som hatar kvinnor)
Díl: První
Série: Milénium
Počet stran: 530
Žánr: Světová literatura - detektivky
Rok vydání: 2008
Překladatel: Azita Haidarová
Nakladatel: Host

Obálka: Líbí se mi, jakým stylem je udělaná. Neholduji takové barvě, ale k této knize se naprosto hodí a je pěkná s narezlou červenou. Jak kdy, si stěžuji, že jsou různé typy písmen i barev, ovšem na této obálce je to prostě dokonalé. Srdce s ránou tomu dává na vážnosti, že jsou muži, kteří ženy opravdu nenávidí a udělali by cokoliv jen, aby jejich počet snížili, byť jen o pár žen. Sice má kniha ještě jedno vydání s jinou obálkou, ale tahle naprosto vítězí. Neříkám, že je druhá špatná, protože má filmovou obálku, jde spíš o to, jak jsou vyfocení. Moc se mi to nelíbí, ale písmo je úžasné.



Můj názor: Mikael, novinář a spoluzakladatel časopisu Milénia, je žalován z pomluvy podnikatele, čímž si vynese rozsudek - zaplatit nehoráznou částku a ještě si tři měsíce odsedět ve vězení, ovšem v tom, ve kterém sedí lidé, co neudělali něco hrozného jako v jiných věznicích - pro něj přímo placená dovolená, ale ještě před nastoupením do vazby mu nabídne bývalý výkonný ředitel společnosti koncern Vanger práci. Henrik Vanger - bývalý ředitel - chce, aby vyšetřil několik let starý případ o jeho vnučce, která zmizela. Žádné stopy nebo svědci, co by tomu předcházeli, jen složky o policejním vyšetřováním, Henrikovy teorie, co se jí mohlo stát, fotografie a podrobné zápisky z pátrání na vlastní pěst.

   Mikael Blomkvist, myslela jsem si, že to bude můj oblíbenec číslo jedna. Bohužel nebyl a ani se tomu nestalo, tedy párkrát málem, ale vždy se to pokazilo. Asi jsem neměla upouštět mou duši romantika u této knihy, byla jsem naivní, že se usadí s  a budu spolu šťastně až do smrti? Mikael byl sukničkář, bezpochyby. Jako a occasion lover pro každou. Trochu mě mrzelo, že se nestalo to, co jsem chtěla, ale všechno nemůže končit happyendem obzvlášť v detektivce. Jinak to byl velmi sympatický muž.

   Lisbeth Salanderová, kapitola sama o sobě. Oblíbila jsem si ji více než Mikaela, už jen díky tomu, jaká byla. Nehrála si na něco, co není. Chodila oblečená tak jak chtěla, měla tetování - draka na zádech a další, ale byla svá, i když na ní lidé hleděli skrz prsty. Možná vypadala jako anorektické strašidlo (cituji z knihy, nijak urážlivě, spíše mě ta poznámka pobavila), ale kdo by ji dokázal troufnout v tom, co dělala? Skoro nikdo. Hackerka a ve svém oboru nejlepší ve Švédsku až na dva, tři lidi. Prvotřídní soukromá detektivka, jež dokázala vyhrabat jakoukoliv informaci o člověku i špínu pokud bylo potřeba. Bylo mi tak trochu líto jejího života, jelikož to neměla lehké ani ve svých pětadvaceti letech.

   Knihou nás provádí pohledy Mikaela a Lisbeth, i když převládá pohled Mikaela, který nás seznamuje se svým pátráním, osobním životem, problémy v Miléniu.. Lisbethin život se nám tím trochu otevírá, jelikož zůstává tajemnou a nevypustí o sobě moc informací. Její život nebyl lehký, ale můžeme nahlídnout do její práce soukromého detektiva, jak si vyhledává informace o člověku, jenž má proklepnout. Ovšem více očí vidí více věcí, co by jednomu mohly uniknout, ale nakytují se i další teorie nedotknutelného člověka. Mikael si dokáže dát dvě a dvě dohromady a Lisbeth má kontakty, co dokáží pomoct v jejich prospěch. Díky jejich pátrání se odhalují další tajemství rodiny Vangerů, o kterých nikdo neměl vědět, měly zůstat skryty v temnotě, jenže jen pár vyvolených je znají, a okolí budou skryta, poněvadž něco takového by podkopalo koncern a jejich důvěru.

Lidé mají vždycky nějaká tajemství. Jde jen o to zjistit, jaká.

  Příběh se neodehrává nejen ve Švédsku, ale i v Londýně a další zemi, kam Mikaela s Lisbeth dovedou neočekávané stopy. Celý tento výlet překvapí a odhalí opravdu, co se stalo v osudný den před čtyřiceti lety. Ani o nebezpečí není nouze, čím blíž jsou k odhalení, tím víc je někdo nenávidí a Mikael se o tom dostatečně sám přesvědčí, protože někdo nechtěl, aby nevyšlo na povrch to, co objevili a někdo ho chtěl zamlčet - věděl příliš mnoho.

  Na začátku knihy můžete být na pochybách jako já. Přeci, kdo by čekal, že autor začne tím, že na další narozeniny Henrika přijde balíček se zarámovanou květinou a bude se rozebírat, že jich má už několik? Posílá je vrah, jenž věděl, že to byla tradice s Harriet, jeho vnučkou? Poté je tam na můj vkus v knize hodně politiky, k mé smůle věc, které moc nerozumím, takže pro mě to byla jízda nelehkým textem a spoustu slov mně vzdálených.

  Pan spisovatel byl vstřícný až tak, že napsal v knize i krátký rodokmen rodiny Vangerů, jelikož to byla rozrostlá rodina a mně se po chvíli všechny postavy popletli a já pomalu nevěděla, kdo je kdo. Takže je určitě dobré si to někam poznamenat na papír nebo se vracet na stranu, kde je to napsané.

  Kniha se mi dobře četla až na politické pasáže a na to, že má 530 stran opravdu hodně popsaných, mi připadá, že jsem to zvládla celkem rychle. Kniha má zajímavou zápletku i děj, sympatické postavy a mnoho další. Napětí, nebezpečí, akce, ale i pohodu tato kniha obnáší. Donutí vás číst dál a dál, dokud si neuvědomíte, že už je za dveřmi nový den.

Mé hodnocení: 4 hvězdičky

Žádné komentáře:

Okomentovat