neděle 1. února 2015

Recenze: Zloděj příběhů - Andrew Pyper

Název: Zloděj příběhů (The Killing Circle)
Počet stran: 329
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2014
Překladatel: Jindřich Manďák
Nakladatel: Jota

Obálka: Roztříštěné kousky jako od skládanky, kterou má někdo za úkol složit, ovšem v příběhu se musí odhalit, kdo je Sandman. Dá se říct, že oboje je podobné, protože si zahrává a nechává za sebou kousky a to doslova. Obálka je pěkná a ladí k ději, neboť se převážně odehrává v noci. Barvy písem k sobě ladí, ale co by neladilo k černé, že?

 Můj názor: Patrick Rush, otec a vdovec, bere svého syna na hrůzostrašný film do autokina nedaleko kukuřičného pole, kde je pro Patricka každý stín a záhadný šelest hrozbou, když mu před očima unesou synka. Vše vypadalo v pořádku, vždyť to bylo už pár let, kdy se o tom naposledy mluvilo, ale jak je vidět zmýlil se. Stvůra z těch nejstrašnějších snů opět ožívá a ke všemu tomu mu unesla syna, o kterého se tak obával a který mu zbyl po manželčině smrti jako jediný. Nemůže přijít i o něj..

 Patrick se živí jako kritik knih v novinách National Star a posléze to dopracuje na Čumila u bedny, přičemž tahle práce je něco jako novinářský odpad, čumět na stupidní seriály a zkritizovat je. Ovšem ani na jednom nezůstane příliš dlouho a vyklube se z něj něco jiného.. Každý kritik či recenzent, ať už knih, filmů či něčeho jiného, by se rád stal spisovatelem a stejné přání má i Patrick, který se díky tomu vypraví na kroužek tvůrčího psaní, kde se seznámí s pár lidmi, co též píší a rádi by s tím prorazili ve světě literatury, ale dokáže to, když prohlásil, že nemá příběh, o kterém by vyprávěl?

  Sam je mladý a celkem nadaný čtenář, když si uvědomím, kolik mu je let, ale to nijak nemění, že jeho otec ho v tom podporuje. Je vzácnost, když už takhle malý kluk rád poslouchá, ale snaží se i číst knihy či komiksy. On sám se dopídí, že se něco děje, ale Patrick ho toho chce jen ušetřit. Měl by si užívat dětství, ne řešit, co se děje ve světě dospělých.

  První část knihy se skládá většinou ze sešlostí kensingtonského kroužku, kde se setkáváme s různými typy lidí. Každý má příběh, třebaže holý či pestrý, ale pořád nějaký až na Patricka. Nadaná členka Angela vypráví příběh, který hned zaujme Patricka, ale co je ještě zvláštní, je to, že začnou vraždy podobné těm v jejím příběhu.

 Sandman, nebo-li Písečný muž, je kapitola sama o sobě. Mrazí mě už jen na něj pomyslím. V knize je to on, který vraždí a pronásleduje své příští oběti. Je to zloduch, jehož ze snů někdo vypustil do světa a jen tak se vrátit nehodlá.. Sám o sobě je to postava v dětských příbězích. Rád hází dětem do očí písek, ale i prach (to je pro mě novinka) a poté přináší sny se spánkem. Ospalky jsou výslednou prací Sandmana. Pokud máte děti a rádi by jste si k večeru odpočinuli, stačí je postrašit Sandmanem a máte klid.

Pane Sandmane, přines mi sen...

  Kniha mě v některých chvílích děsila až jsem se potom bála jít po tmě i malý úsek v domě, kde žiji několik let, ale přesto jsem si pořád myslela a myslím doteď, jestli na mě něco nevyskočí ze tmy, je to opravdu nepříjemný pocit, to vám povím. Asi z toho nevyrostu a pořád budu mít strach z toho, co by se mohlo stát i mimo domov, ale divíte se mi, když tomu napomohla i tahle knížka? Jenže se to všechno obrátilo vzhůru nohama už ve druhé části knihy, kde jsem byla překvapená a pobouřená z toho, co spisovatel udělal. Nebylo to správné, to je vše, co k tomu povím. Nejen, že mě rozhodilo, co Patrick udělal, ale i to, že mě kniha nebavila tolik jako předtím. Patrick v první části „kňoural“, že se chce stát spisovatelem a napsat dobrou knihu, ale ve druhém úseku zase, že to, co udělal, neměl dělat a chtěl vše vrátit zpět, kdyby to šlo, jelikož se z toho udál sled událostí, které jsou až podezřele stejné jako děj, ale i vraždy Sandmana znovu začínají a nikdo si nemůže být jistý, kdy znovu udeří.

  Spisovatel si do určité míry pohrával s iluzí a realitou, což musím uznat, že se mu to i povedlo. V některých okamžicích jsem se sama sebe ptala, jestli se to jen odehrává v mé mysli i Patrickově nebo se to opravdu děje. Jenže celá kniha nebyla hrůzostrašně přitažlivá až na začátek a tak trochu i konec, jenž byl pro mě jako osten bolesti. Co se odehrávalo mezi tím byly tlachy, ze kterých se mohla část zúžit. Určitě každého zajímá, jak se Patrick opije a pak toulá po městě.

  Zloděj příběhů je kniha, která vás v určitém rozmezí bude děsit a rozhodně vás nechá i na vážkách, komu lze věřit a komu nikoli. Thriller, který si radši jen představovat.

Mé hodnocení: 3 hvězdičky

1 komentář:

  1. To je škoda, že se ti to nelíbilo tolik jako mně. Já byla nadšená, ale asi hlavně proto, že mi to připomínalo Kinga

    OdpovědětVymazat