čtvrtek 16. dubna 2015

Nářky za trochu lásky

   Taky znáte knihu, u které jste nedokázali odložit kapesníky? Znám jich mnoho, ale na některé bych nedala dopustit, už jen kvůli tomu, jak se mi dostali pod kůži a i přes smutek, jenž mi přinášely jsem si je zamilovala. Nemusí to být čistě jen romány, ale jen zřídkakdy jsou to knihy z jiného žánru. A co tedy chci vyjádřit tímto článkem? Ráda bych si popovídala o pár knihách, které jsem dočítala s pláčem a neustálým mrkáním, abych zaplašila slzy a viděla na srdcervoucí slova. Někteří spisovatelé umí bravurně tahat za nitky, jež dokáží zabrnkat na naše city. John Green, Jojo Moyes, Nicholas Sparks a další, kteří dostali do kolébky od sudiček dvě vlastnosti – psát skvěle a potrápit čtenáře nešťastnou láskou. 
  Mám tušení, že jsem se už jednou zmiňovala, že před dvěma třemi lety jsem nečetla romány s takovou vervou jako teď. Dříve to bylo pro mě něco jako – to čte jen máma, to není nic pro mě. Dříve jsem si nepůjčila ani jeden dívčí román – to ani teď, protože i obálky mají svou roli v tom a abych četla o zamilovaným trojúhelníku, kdy se dívka nemohla rozhodnout mezi dvěma chlapci, tak to mi radši strčte Upíří deníky.
  Romány, ve kterých není souzeno milencům, budou stále nové a nové, ale vyrovnají se ostatním svým příběhem a kvalitou? Toť jest ve hvězdách, ale doufám, že budou stále na takové dobré úrovni, jakou jsou teď... Nemohu vypsat všechny knihy, jelikož by článek byl mnohem delší a kdo by o tom chtěl číst, že? Zmíním jen některé, co si nosím všude s sebou v srdci. Třeba budete mít stejný názor jako já či vás nalákám na nějakou knihu. 


 
  Hvězdy nám nepřály, aneb prvotina Johna Greena, jež mi vzala dech. Příběh o dvou lidí a nemoci. Smutné, ale dojemně greenovské (má první kniha od něj). Samá metafora, rakovina, okouzlující Gus a cesta do Amsterdamu – Hazel prožila nádherné chvíle s nádherným chlapcem, kterému osud – hvězdy nepřály.
  Ahoj z nebe od Laurie Frankel, kniha, která mi zprvu nepřišla nijak oblíbená. O Samovi, který vymyslel „aplikaci“, jež nám umožňuje komunikovat s lidmi, které jsme ztratily přirozenou cestou. Pěkná kniha i o vztahu Sama k Meredith, kteří se milují, hádají jako správná dvojka až do okamžiku, kdy i pro mě byl skoro konec světa. Osud je nevypočitatelný a nikdo nemůže předem říct, co se stane. Určité zamyšlení nad celkovou knihou – važme si chvil s partnerem, rodinou, přáteli..., nikdy tu nebudou věčně. 


  Poslední dopis od tvé lásky od Jojo Moyes. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem hltala slovo za slovem, snažíc se dozvědět více o záhadném novináři B. a o jeho vztahu k Jennifer, jenž ji psal zamilované dopisy. Není to jen o milencích, ale i o nehynoucí lásce, o nevěře, která se nevyplácí a všeho dalšího. Paní spisovatelka si mě získala romancí, která je hodna titulu bestseller, mimoto stále u mě přetrvává duše romantika – jednou přijde ten pravý díky knize, jež mi v tom umožnila snít dál. 
  Milý Johne od Nicholase Sparkse, další lamač srdcí. Má první kniha od tohoto spisovatele, na kterého jsem slyšela chválu. Příběh se mi líbil, ale časem zjišťuji, že kniha nebyla tak úžasná z nejúžasnějších, jak jsem si myslela. Hlavně se mi tedy líbily dopisy i ten, který vše zavinil. Příjemná kniha na slunečné odpoledne.


  
 Čas mezi námi od Tamary I. Stonové, je pěkný příběh, zase román, ale svým námětem si mě též dostal. Cestování v čase? Úžasné téma, ale když jde o zamilovanou dvojici a čas jim nepřeje.. V této knize mě rozbrečel konec, protože jsem chtěla jiný konec pro Annu a Bennetta, ovšem spisovatelka mile překvapila. Čte se lehce, takže si ani nevšimnete, že knihu pomalu končíte.
  Než jsem tě poznala, znovu od Jojo Moyes, ale stojí za zmínku, tak jako Dopis.., jelikož je to nádherný příběh o dvou lidech, co na začátku neměli nic společného, ale postupem času ano. Ze zatrpklého Willa se stává o trochu více šťastnější muž i přes nehodu, která mu zabránila dělat to, co miluje a Louisa je stále ta odhodlaná dívka, co stojí za tím, aby mu zpříjemnila život. Román, jenž dokázala stvořit jen paní Moyes. Silný a dojemný příběh, který by si měl přečíst skoro každý.

  
 Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase ml., přestože je příběh odehráván v nejromantičtějším městě – Paříži, je smutný koncem Dámy. Pravdivý příběh, který jsme se dozvěděli díky knize Manon Lescaut, nebýt jí, nebyl by. Sice mi občas lezly na nervy povahy hlavních postav, ale příběh se mi líbil až jsem měla problém dočíst zbytek knihy, aniž bych při každém slově neprolévala tuctu slz. Nešlo to. Knihu jsem dočetla až další den, kdy jsem se dokázala vydržet a nebrečet nad vyprávěním Markéty. I přes přechodníky, koncovek – li (knihu mám z roku 1965), je to pěkná kniha o vztahu mladé kurtizány k ne zrovna bohatému muži.
   Takhle to končí od Kathleen MacMahon. S některými to třeba ani nehnulo u této knihy, ale jakožto mám duši romantika, nevyhnulo se mi to. Nemůžu napsat, že příběh byl nádherný až od začátku, protože nebyl. Bylo to takové zvláštní a trochu i ospalé, ale konec a fáze ke konci byla tak příjemně a smutně napsané, že byly potřeba kapesníky. Příběh o lásce, který se stával pomalu, jako když usnete. I sama učitelka mě „obvinila“, že jsem ji nepřipravila  na smutný konec. Smutný konec v sychravém počasí Irska.






Žádné komentáře:

Okomentovat