pondělí 18. května 2015

Můj první Svět knihy 2015


 Akce, o které jsem slyšela jen to nejlepší a o které jsem básnila už před rokem, jak bych se tam ráda podívala, když každý bloger i ostatní psali, jak je ten veletrh úžasný, lidé, jak jsou příjemní a knihy… Tento rok jsem se i já konečně podívala na veletrh se svým kamarádem, jenž je stejně zapálen do knih jako já a s mým bráchou, který mi s radostí nosil tašky s knihami. J Jedním slovem; páni. Moc se mi tam líbilo a i ten jeden den mi stačil ze dvou, co jsem plánovala, ale když člověku do naplánovaných věcí skočí jiná nečekaná věc, to už je horší, ale i tak jsem ráda i za tu sobotu.

 Nejsem Pražačka, ale v září se ji pomalu stanu, tak jediná cesta do Prahy byla se Student Agency. Cesta proběhla v klidu jako obvykle a než jsem řekla švec, jsme byli v Praze. Musím přiznat, že teda necestuji nijak autobusem či vlakem, ale cesta metrem je pro mě asi ze všech nejlepší. Sice jsem takhle byla v Praze párkrát, ale za tu domu jsem si metro oblíbila, i když jsem se neuměla minule zorientovat, ale s dvěma chlapi to bylo lehké, dalo by se říct, že oni vedli, já je jen následovala.

 Když jsem viděla prvně místo, kde se koná veletrh, spadla mi brada. Vůbec mi nepřipadalo, že by taková stavba mohla být v Česku! Opravdu mě to mile překvapilo, když občas vidím stavby, co nás reprezentují… Vevnitř to bylo něco úžasného. Samé knihy a knihy a zase ty knihy. České, anglické, všelijaké! Prostě ráj, který by se mohl opakovat více než jednou do roka, ale to by naše rodina chodila asi na trávu, i když na svém prvním veletrhu tohoto typu jsem si kupodivu koupila tři a to jsem si myslela, že to se mnou bude horší a povezu si i prázdnou peněženku, ale nebylo tomu tak.

 Neholduji nebo jsem zatím nenašla chuť na besedy po mé první, které jsem se účastnila díky škole s českou spisovatelkou. Dopoledne začalo hezky. Trošku jsme okoukli hlavního hosta Egypta a pak zamířili na besedu se švédským spisovatelem Jonasem Karlssonem. Milý chlapík, příjemná atmosféra a aspoň jsem měla možnost slyšet na živo švédštinu a poslechnout si vyprávění o jeho knize Místnost.. Vlastně jsme celou dobu chodili od stánku ke stánku, ale ke konci, když už byl čas do odjezdu jsme zašli na besedu se psychologem, což mě tak nezaujalo a poté na besedu básníka Aloise Marhoula a spisovatelky Lydie Romanské – bohužel ani básně, ani román mě nijak nezaujaly, aneb jak stále říkám – preferuji zahraniční autory.

 Než se pustím do knih, co jsem si přivezla a letáčků, ráda bych se „pochlubila“ svojí „anonymitou“. Bylo to a stále je takové zvláštní, když vidíte lidi, co provozují blogy a jsou známí blogeři či blogerky a vás – mě - neznají, ale jaká část blogerů zná můj blog, no ne? Občas jsem byla i překvapená, když jsem někoho z nich viděla na živo, ale aspoň vím, kdo se skrývá pod jakou přezdívkou. Mě jsme mimoto mohli vidět v modrém svetříku a se spleteným copem dlouhých vlasů, netřeba mě někdo mohl vidět, jak se fotím s paní Kateřinou Petrusovou. Další úžasná věc, co se mi, kdy stala - dostala jsem autogram do úžasné knihy od úžasné spisovatelky.




 A to nejlepší na konec – mé úlovky. Dvě knihy byl plánované, ale třetí už ne a když byla ve výprodeji, proč toho nevyužít, no ne? Jak víte, už hezkou dobu jsem si brousila zuby na Levandulový pokoj, takže když jsem ho viděla u Moby musela jsem ho mít a tím započaly koupě knih, když nebudu počítat, že jako první jsem přišla k pultíku Yoli a řekla:„Krávy špatný. Bizoni dobrý.“ Velmi povedené heslo za pěkný dárek. Placka Fangirl a kartičky s citací z jejich knih. Jako druhou knihu jsem si koupila Assassin’s Creed: Jednota. Sice je to sedmý díl, ale Arno mě okouzlil a Francouzská revoluce… Mimoto musím opět podotknout, že ani jeden díl z této série doma nemám, ale už při čtení Bratrstva jsem koukala, jestli jsou skladem a snad budou až do mých narozenin, třeba by mi je někdo i koupil… A poslední kniha, kterou jsem viděla a uznala, že to zas nemůže být tak moc velká hloupost, je Za černými dveřmi. Poté co Fifty Shades of Grey mělo reklamu, jak bůhvíco se roztrhl pytel s takovou tématikou a když tady jde o masky a záhadné partnery…, třeba to bude dobré a i kdyby ne, pořád knihu mohu poslat dál. Knížek bylo mnoho a já nevěděla, co si ještě vzít, protože mě některé, co jsem chtěla kvůli obálce anotací ani nezaujaly, ovšem nakonec jsem se smířila se třemi a kamarád s pěti. K tomu mám krásný kalendář s motivem Levandulového pokoje, záložku s Assassinem, pár koupených pohledů, které dám až do chvástačky a spoustu letáčků s knihami.

 Jsem spokojená s tím vším, co se mi otevřelo na veletrhu knihy a už teď se těším na další ročník veletrhu s chladnější tématikou severských zemí. Koho tam opět uvidím? J

1 komentář:

  1. Já se na tam chystám poprvé příští rok, tak snad to vyjde. Vždy si jen postesknu při čtení reportu z tohoto veletrhu a ještě více, když vudím, jaké krásné knihy si čtenáři z Prahy přivezli ..... :)

    OdpovědětVymazat