neděle 24. května 2015

Recenze: Stříbrná zátoka - Jojo Moyes

Název: Stříbrná zátoka (Silver Bay)
Počet stran: 367
Žánr: Romány pro ženy
Rok vydání: 2015
Překladatel: Lucie Mikolajková
Nakladatel: Ikar

Obálka: Slibuje přesně to, co v knize najdeme; překrásnou přírodu neporušenou člověkem. Pohodové čtení je jako bonus. Romantická idylka samotné siluety ženy v loďce je krasná. Obálky knih od Moyes se mi moc líbí, takže jsem byla strašně moc natěšená, když jsem ji viděla prvně. Neměla jsem žádné představy, jak by ji mohli udělat a ani původní obal jsem nehledala, protože to pak končí tím, že si ještě přečtu nějaký ten spoiler, ale vždy když k tomu dojde, děkuji, že neznám všechny slovíčka anglicky… Značka Bestseller mi to tam trošku kazí. Kazí atmosféru klidné zátoky, jako Mike narušil klid v Lise.




Můj názor: Mike Dormer, úspěšně stoupající muž ve firmě muže, s jehož dcerou plánují svatbu, musí odjet přes půlku světa do Austrálie, do Silver Bay, aby se porozhlédl po terénu, kde se má stavět luxusní letovisko s vodními sporty. Nehledě na velryby a delfíny, kteří jsou v zátoce hlavní atrakcí. 
Když přijede do Silver Bay a i následně se ubytuje ve stejnojmenném hotelu, vyčnívá mezi všemi stopaři velryb i ostatními svými nažehlenými košilemi i svým chováním. Všichni se diví, kde se tu vzal takový manekýn a proč si zrovna vybral tento hotel – nikdo nevěděl s jakým účelem tam zavítal, ale posléze i Mike si není jistý, jestli dělá dobře.

  Lisa McCullenová je kapitánka lodi Izmael a snaživá matka jedenáctileté Hannah. Tichá samotářka, která si toho za svůj život okusila již dost. Není nadšená, když v den oslavy narozenin Hanny přijede s Gregem cizinec Mike. Je podezíravá vůči ostatním lidem a nejraději by byla, kdyby nikdo nenarušoval bezpečí a klid zátoky, ale její chladné myšlení i úsudek upadají vniveč, když do jejího života opět vstoupí láska…

  Celkem velké překvapení pro mě byly různé pohledy - jednou Lisy, po druhé Mikea či Kathleen… Občas mi některý nesedl a já ráda uvítala novou kapitolu s jiným vypravěčem. Například Lisa mi ze začátku nesedla ani tak moc její dcera Hannah. První kapitola vyprávěná Hannah byla pro mě trochu nezáživná a bohužel se to táhlo ještě dalších pár stran, než se mi kniha začala líbit a já u ní dokázala vydržet sedět déle než bylo obvyklé. Akorát, co knize vytknu byl překlad. Zčásti mi neseděl, spíše uspořádání ve větách. Prostě mi některé věty přišly divné a nešly mi z pusy ven. Kdybych mohla přerovnala bych uspořádání a byla bych na míru spokojená, jelikož mi to ztěžovalo čtení, protože pak mi taky nějakou dobu trvalo než jsem přesně pochopila význam.

  Část obyvatelstva je pro stavbu letoviska kvůli penězům, jelikož si myslí, že zbohatlíci si s radostí budou kupovat jejich zboží. To by bohužel ani neudělali, vždyť, proč by se zahazovali s lidmi, kteří jsou v průměrných kruzích než oni, co jsou v těch lepších kruzích a mohou si dovolit cokoliv? Na druhou stranu jsou lidé, jako Greg a další proti stavbě, protože si uvědomují, co by tím zbohatlíci a developeři udělali. Osmnáctiletý rozmazlený tenageer bude sotva brát v potaz nějaká pravidla kvůli delfínům, jenž se pomalu ze zátoky přesouvají pryč jako velryby. Podaří se jim stavbu zastavit a ponechat toto místo nedotknuté? To vše můžete i vy s hrdiny změnit v knize. Stačí si ji jen přečíst…

Ještě nikdy jsem neviděla dospělého muže plakat.

  Nemohu pochopit, proč čtenáři této knihy i ostatních od Moyes spojují Stříbrnou zátoku s Než jsem tě poznala. Jiní lidé, jiné místo (většinou) a jiná zápletka. Než jsem tě poznala je příběh o vznikající lásce mezi postiženým mladým mužem Willem a jeho vždy optimistickou ošetřovatelkou Louise. Ve Stříbrné zátoce je to o lásce mezi matkou a dcerou a jiných důležitých věcích, neříkám, že se ve Stříbrné zátoce nikdo nezamiluje, ale je to takový bonus od hlavní zápletky. Oba příběhy mají něco do sebe, ale neřadím se mezi ty, kteří tyto dvě knihy spojují k sobě – nevidím mezi nimi něco, co by se dalo porovnat.

  Řekněte mi jméno Jojo Moyes nebo názvy jejích knih a řeknu vám, že ji i její knihy zbožňuji, jen malinký háček - tato kniha mě neurazila, ale ani nenadchla. Nemůžu říct, že jsem si ji oblíbila jako Než jsem tě poznala či Poslední dopis od tvé lásky. Očekávala jsem svéráznější tempo příběhu, ovšem to se neslo ve stejném duchu jako soužení v zátoce, pomalé a klidné po celou dobu knihy. I přes nějakou netradiční akci se mi to líbilo, ale že bych byla nadšená, to zase ne. Připadá mi, že paní Moyes má na víc, a že by dokázala napsat sebevíce lepší příběh, avšak o tom se ujistím, až se mi do ruky dostane Dívka, kterou jsi opustil.

Ale já cítil, jak křehký je její spánek, stejně jako jsem na konci chodby cítil Lisinu přítomnost a věděl jsem, že ani ne šest metrů ode mě za nabílenými dřevěnými dveřmi je i ona vzhůru.

  Láska, bolest ze ztráty, odhodlání, smutné i hezké vzpomínky - to vše naplnilo knihu, aby pro nás vykvetla v nádherný prožitek. Doporučuji každému, kdo hledá oddychovou knihu na odpočinek a oblíbencům spisovatelky. Dílo dokáže pohladit na duši a vnést do našich rušných životů harmonii, kterou potřebujeme každý, abychom se v dnešní obě neustále nestresovali.

Mé hodnocení: 4 hvězdičky

1 komentář:

  1. Od této spisovatelka jsem nečetla ani jediný výtisk. Její knihy mě moc nelákají, budí dojem přeslazených románů. Ale třeba jí dám někdy šanci a její tvorbu si s chutí přečtu Rozhodně pěkně a obsáhle napsaná recenze! :)

    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat