čtvrtek 25. června 2015

Recenze: Dívka, která si hrála s ohněm - Stieg Larsson

Název: Dívka, která si hrála s ohněm (Flickan som lekte med elden)
Díl: Druhý
Série: Milénium
Počet stran: 603
Žánr: Světová literatura - detektivky
Rok vydání: 2009
Překladatel: Azita Haidarová
Nakladatel: Host

Obálka: Ruku v ruce s názvem do určité míry, což je velmi potěšující. Jednoduchá, a přesto skvostná jako příběh, který se ukrývá pod ohnivou obálkou. Líbí se mi dokonce více než všechny zahraniční obálky, které dle mě neodvedly práci jako tato. Už jen oheň prozrazuje, že tento díl nebude nevinný a že se možná i dívka popálí…






Můj názor: Lisbeth Salanderová zmizela ze Švédka, přetrhala kontakty a nikdo neví, kam odjela. Užívá si svých peněz, které sahají až do astronomických částek na ostrově Grenada. Koktejly, parné dny a kniha Dimensions in Mathematics, která je pro Lisbeth úžasnou společnicí a matematické záhady taktéž. Kdo by řekl do Lisbeth, že se vypaří do takového horkého prostředí?

  Rozhodně jsem si představovala ještě předtím, že když zmizela ze Švédska, nebude daleko a bude někde, kde je chladno, kam se velmi hodí, takže mě překvapilo, když se nakonec objevilo jméno ostrova Grenada. Ale Lisbeth se změnila. Už to není holka jako z prvního dílu. Napoprvé mě to až rozčílilo, vždyť byla perfektní v prvním díle, ale v tomto už o něco více dospěla a ještě více zvážněla. Nejvíce si však prošla fyzickou změnou, nehledě na její inteligenci, která zůstala stejně tak výborná jako v prvním díle, kdy Mikaelovi pomáhala najít vraha.

  Na začátku mě odrazovalo tak trochu od čtení ne moc záživné informace z dřívější minulosti Grenady a matematika, kterou Lisbeth řešila díky Dimensions in Mathematics, když ji jedna rovnice nedala spát. Ne zrovna pro každého zajímavé čtení u Karibského moře, kde vás to láká, aby jste se smočili a utekli horku aspoň na malou chvíli. Pro mě to nebylo jakžtakž sametové, jelikož já osobně matematice neholduji, ale když ji má ráda Lisbeth…, jen další věc, co o sobě prozradila. Mimoto se v tomto díle dozvídáme více věcí z jejího soukromého života – fragmenty z jejího dětství, její koníčky, lidi na, kterých jí záleží a i nepřátelé, jenž by nejraději viděla mrtvé.

  Zato Mikael nemůže přestat myslet na Lisbeth, spíše na to, co ji provedl, když mu nebere telefon a není doma k zastižení. Není však jediný, kdo se stará o to, kde je a proč není k zastižení ani na telefonu. Ublížil ji snad? Neví a tápe, přesto by s ní rád zašel na kafe… V Miléniu se připravuje další tématické číslo časopisu zaměřené na obchod s bílým masem a vše okolo toho, přičemž se Mikael, tak jako ostatní v redakci, seznamuje s Dagem. Novinář na volné noze, který píše obsáhlou knihu na stejné téma, kde se nebojí i odhalit jména vysoce postavených lidí, kteří s radostí navštěvují nevěstince.

  Po návratu do Švédska se stane několik věcí, z čehož jedna je obvinění Lisbeth ze tří vražd – dva novináři a její poručník. Jen pár otisků na vražedné zbrani a během chvíle se z ní stává masová vražedkyně. Dokázala by chladnokrevně zastřelit tři lidi? Nejenže jí je v patách policie, ale i nebezpečný okruh lidí z podsvětí, kteří by ji stejně jako ona je, viděli mrtvou. Mikael se jí taktéž snaží najít a nabídnout pomocnou ruku, aby proti všem nestála jen ona sama, jelikož věří v její nevinu. 

Armanského napadlo, že Lisbeth Salanderová je ta nejosamělejší lidská bytost, kterou zná.

  Druhý díl Milénia nezklamal, ba i vylepšil reputaci Milénia, protože se mi líbil mnohem více než první, který nebyl špatný, avšak Dívka, která si hrála s ohněm byla ještě lepší. To, co jsme nedostali v prvním díle, jsme dostali náležitě v tomto i s dech beroucími odhaleními všech nejasností… Všechno a všichni byli propleteni dohromady. Sice jsem se občas ztratila v tom, kdo je jaký policista, ale ostatní postavy, které byly známé již z prvního dílu nešly poplést. Mikael zůstal stále sukničkářem, čímž mě pořád štval, Erika byla pořád jeho milenkou a Lisbeth byla stejná i nebyla – dokázala se rozevřít jako kniha, ve které se každý čtenář dokáže zorientovat, avšak nadále zůstávala půlkou své bytosti ve stínech tajemnosti.

  Příběhu nescházel spád v podobě akce, napětí ani překvapení. Slovo od slova jsem hltala už po pomalém začátku, který mě příliš nenadchl tak, jako tomu bylo v prvním díle. Mnoho věcí mě pobouřilo, ale i potěšilo. Jak říkám, každý si najde to svoje v knize. A věřte, Lisbeth budete fandit, dokud nedočtete poslední slova v knize. Avšak ten pravý hon po odplatě si spisovatel nechal na jindy.
Mé hodnocení: 5 hvězdiček

Žádné komentáře:

Okomentovat