neděle 2. srpna 2015

Recenze: Ty - Caroline Kepnes

Název: Ty (You)
Počet stran: 440
Žánr: Literatura světová - thrillery
Rok vydání: 2015
Překladatel: Jan Netolička
Nakladatel: Domino

Obálka: Ten skvost! Nádhera, nádhera a nádhera! Obálka se mi strašně moc líbí. Bude akce, až bude tuhnout krev v žilách, nebo spíše někde mimo tělo, jak jde vidět na roztahující se krvavé skvrně pod Ty? Bude za to nakonec vinna dívka, ke které promlouvá? Nejenže její jednoduché provedení je krásné, ale i na dotek je prostě příjemná. Takový materiál přebalu jste třeba mohli už postřehnout u knih Moyesové nebo u Greenových. Bohužel další kniha, jenž mě nalákala na zevnějšek.






Můj názor: Když v osudný den do knihkupectví pana Mooneyho vkročí Beck, ví Joe, že ji musí mít jen pro sebe. Je dokonalá a on je jediný, který to chápe. Nedoufá, jestli zase navštíví knihkupectví, kde pracuje, aby si mohli popovídat, ale rovnou koná. Není zas tak těžké najít, kde bydlíte, nebo co budete dělat, když víte, kde máte hledat. Rádi se (skoro) všichni chlubí na sociálních stránkách jako je Facebook, Twitter nebo Instagram a Beck je stejná. Nebyl by den, kdy by nic netweetnula, nebo by nebyla na emailu, kde by s kamarádkami probíraly hlouposti.

 Joe je zaslepen dokonalostí jí samé a láskou, že jí musí být stále na blízku, i když to není taková blízkost – tělo na tělo, jakou by si přál. Jako by byl zahalen pláštěm neviditelnosti si dosyta užívá pohled na Beck kdekoliv ji spatří. V okně se zeleným polštářem, na jejím autorským čtením, v metru… Že by to byla náhodná setkání? Byl to snad osud, jenž chtěl, aby se setkávali pomalu na každém rohu New Yorku? Lichotící vůči Beck nebo tím začíná nechutný stalking ve dne v noci?

  Joe Goelberg je knihkupec a není kniha, kterou by nečetl, tedy pokud pomineme Šifru mistra Leonarda. Konečně příběh mladého muže, co má rád knihy víc než sociální sítě! Jenže je tu vždycky nějaké ale. Joe mi připadal povýšený nad ostatní - byl ten nejlepší, vše nejlíp věděl on, za všechno si mohli ostatní, proto dělal to, co dělal a většinou byl svatý. Mně se po několika kapitolách zprotivil svými řečmi. Pro mě to byl akorát šílený stalker, hlupák a bohužel i úchyl. Říká se, že láska prochází žaludkem, ovšem Joe doslova přecházel přes mrtvoly.

  Beck, ta opěvovaná, si občas zasloužila, aby s ní někdo pořádně zatřásl. Copak byla zaslepená jen sama sebou, že si ničeno nevšimla? Nevšimla si muže, jenž se objevoval na stejných místech jako ona - náhoda? Ani omylem… a jiných maličkostí? Beck mi nepřišla jako vyspělá žena, ale jako puberťačka, co se snaží být spisovatelka se svými průměrnými povídkami o kovbojích, a být co nejvíc zajímavá. Zdaleka nebyla jediná, kdo by si zasloužil pár facek.

  Co asi každému nesedlo byla forma du. Většina spisovatelů píše v ich nebo er formě, ale Caroline Kepnes si pohrála s du, což mi moc nevadilo a uvítala jsem to. Byla to zajímavá změna, že Joe oslovoval rovnou nás čtenáře, pokud bychom se převtělili do postavy Beck, jelikož vše adresoval jí. Jak romantické prvky, tak i ty nechutné. Co mi četbu o to víc znechutilo byl fakt, že Joe, ač je to knihkupec i čtenář, mluvil sprostě. Ať už to byly nadávky nebo narážky na jejich údy. Ještě jsem se pořádně nesetkala s knihou, kde by takhle vulgárně hlavní postava mluvila. I tohle se odrazilo na hodnocení, poněvadž to bylo prostě odporné.

„Nemůžeš zachraňovat někoho, kdo nechce být zachráněný.“

  Na knihu jsem se strašně moc těšila díky krásné obálce a můj pocit nadšení se jen zvýšil, když jsem našla mou přezdívku mezi vítězi knihy. Novinka, co slibovala, že mě nemine psychothriller. Jak je ale zvykem, tak mě minul a vcelku velkým obloukem. Přiznám se, že patřím k tomu málu čtenářů, kterým se Ty nelíbilo. Myslela jsem si, že to bude úžasné a že mě děj do sebe vcucne a já posléze po zápletce exploduji nadšením… Zdaleka tomu tak nebylo. Děj se neustále vlekl nudnými popisy - šmírování, Joeova fantazírování o něm a o Beck v budoucnu, - s velmi nízkým počtem přímých vět, co to aspoň trochu oživily. A několikrát se i stalo, že jsem málem sáhla po jiné knize z několika prostých důvodů - žádná velká akce se nekonala a i po malém nadšení, co ve mně v jednu chvíli vzplálo vše ukamenovalo už opravdu nudné pokračování. Knize k velké smůle chyběly prvky k dokonalé perverzně chorobné posedlosti.

  Ale ještě tento rok se nadšenci Ty mohou těšit na volné pokračování Joea, co nese název Skrytá těla. Mimochodem, není obálka taktéž úžasná? Škoda, že mě první díl tolik zklamal, protože kdyby ne, poté bych si klidně i přečetla volné pokračování.

Mé hodnocení: 2 hvězdičky

Žádné komentáře:

Okomentovat