středa 21. října 2015

Můj první veletrh v Havlíčkově Brodě



  Nejspíš bych se tam ani nedostala, nebýt mé školy, která tam každoročně jezdí s prváky na exkurzi. Mimoto jsem ani pořádně nevěděla, že podzimní veletrh vůbec existuje. Ano, sice něco málo jsem věděla díky nakladatelství, která psala, že se zúčastní a najdeme tam jejich stánky, to bylo nejspíš ale vše. Pojďme však řešit, jaký byl veletrh z mého pohledu a jaké vzpomínky a pocity jsem si z něj odnesla.

 Nikdy předtím jsem nebyla v Havlíčkově Brodu, takže jsem nevěděla, co mám očekávat a z pár fotek, co některá nakladatelství sdílela na svých stránkách na Facebooku jsem toho moc nedokázala vyvodit. Bude to stejně krásná stavba jako v Holešovicích? Budou na každém kroku mraky knih jako na Světě knihy? Milé paní profesorky mě tvrdě srazily na zem, když nám řekly, ať nečekáme nic velkolepého, neboť tento veletrh je spíš taková tradice pro knihkupce, jenž se za rok zase setkají a pokecají o životě a o knihách.  Mě osobně to trochu rozmrzelo, ale doufala jsem, že tam najdu něco, co se mi splní při mých představách. Byly to jen knihy. Opravdu jsem nečekala, že se do tak malého prostoru dokáží nacpat všechny ty stánky, knihy… Nikde nebylo k hnutí! Bylo mi proti srsti se prodírat davem lidí, někteří lidé nebyli schopno ani uhnout, což bylo o dost horší. Jistě, každý chce ukořistit krásné knihy, opravdu ale za podmínky, že nikoho dalšího nepustí ke stánku? Smutné…

 Předtím než jsem úplně prvně vkročila do Kulturního domu Ostrov, nás pár jedinců šlo s paní profesorkou do nedalekého antikvariátu Štáflova chalupa, kde nás přivítal nesmírně krásný pes. Zprvu jsem se lekla, co udělá, vždyť jsme cizí lidé, vítal nás ovšem jako bychom tam chodili každý den… Mimo prohlížení knih jsme se i dočkali zajímavé přednášky o chalupě, kdo tam bydlel, co a proč takhle bylo umístěno, dokonce tam měli i šité hračky, které byly opravdu rozkošné - kdo tam byl, mi dá určitě za pravdu, jelikož víly byly naprosto kouzelné. Bohužel já sama si nic nekoupila, i když jsem nejednou zatoužila po plátěné tašce, jež dostali ti, co si něco zakoupili. Mě osobně žádná kniha nezaujala, zahlédla jsem však Zločin a trest a pár děl od Hemingwaye

  A co se musí uznat, tak mají hezké náměstí v Havlíčkově Brodě, přestože mi přišlo poměrně velké. I některé domy stály za delší pozorování. K mé smůle mi ale Kulturní dům Ostrov  nepřišel hezký a reprezentativní vůči lidem z jiných měst, ba i z ciziny. Vevnitř to bylo možná o trošku lepší, když se to ozdobilo tucty a tucty titulů známých i neznámých autorů.
Nevím proč, ale Havlíčkův Brod mi přišel jako vesnička. Ne, nestává se ze mě holka z velkého města, respektive z Prahy, vždyť i já bydlím v malém městě, tedy když nejsem v Praze... Ale prostě mi to tak přišlo. Klidná idylka, kde se znají skoro všichni navzájem…, přišlo mi i vcelku liduprázdné, asi byli všichni na veletrhu…

 Přišel okamžik vzrušení… konečně vevnitř! Jak už jsem se zmínila opravdu tam bylo narváno a byla jsem ráda, když jsem se dostala dovnitř a obešla si všechny stánky v první místnosti v relativním klidu. A co nevidím - mou další profesorku, jak si sedí za jedním stánkem! Dle toho, co jsem slyšela, podepisovala nějakou knihu. Nepovím však jakou, neboť sama nevím…Druhá místnost byla snad ještě více nařvanější lidmi, ba i ne, když tam byly opravdu známá a dobrá nakladatelství jako je Host, Argo, Moba, Mladá fronta a další… A ty slevy! Bylo zatěžko se zdržet nakupování knih v rozsáhlém měřítku.

 A co jsem si nakonec pořídila?
 Jako první knihu jsem si koupila Okamžik všeho. Aspoň jednu jsem si chtěla odnést, když jsem tam nenašla stánek, ve kterém jsem si plánovala pořídit jednu knihu. Na tuhle knihu jsem (omylem) narazila na jedné stránce a strašně moc mě zaujala svým příběhem i tím, že mi připomněla Lea a Emmi z Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera. A k tomu jsem dostala papírovou tašku od Hostu. Strašně se mi líbí papírové tašky, ať už jsou s čímkoli, takže jsem neváhala mezi sáčkem a papírovou taškou.
 Další jsem si koupila na stánku Moby - Nevinnost. Zaujala mě, jak cena, tak i anotace. Po dlouhé době zase nějaká detektivka, byť je to několikátý díl ze série. Proč vždycky narazím na dlouhé série a ne jen na jeden díl?
 A co se mi nepovede skoro na poslední chvíli? Najít stánek, který jsem na začátku vůbec nemohla najít! Tím byl stánek Mladé fronty. Kdo by tušil, že bude tak schovaný? Byla jsem ráda, že jsem ho našla, ale i naštvaná z jednoho prostoduchého problému. Na hranici nerozvážnosti ve mně zvítězil malý ďáblík a poslední knihou, jenž jsem si odnesla byla Hřebec. Nabíječ se mi absolutně líbil, tak proč nemít i zbývající díly doma? Sice tam měli i Samce, ale toho až někdy příště. Potěšil mě i malý dárek k zakoupenému Hřebci, čímž byla kniha Sestřička. Musím popravdě říct, že jsem pořádně nevěděla ani o čem je, ale o existenci knihy jsem jakžtakž věděla. Akorát je to zase až pátý díl ze série. Co já si počnu? Vidím to na rozečtení nové série.

 Tak a to je vše. Mé dojmy, přírůstky…, snad jsem nikoho neunudila k smrti, protože dnes to šlo sama od sebe a prsty se jen míhaly na klávesnici. Po dlouhé době jsem byla zase schopná něco napsat, jelikož nemám skoro žádný čas na sepsání něčeho takového i recenze.. Hold mě Praha dosti vysává i škola, která je mimochodem svou výukou skvostná. J A co vy a Havlíčkův Brod? Byli jste někdy na podzimním knižním veletrhu? 

1 komentář:

  1. Přemýšlela jsem, že tam pojedu, ale nakonec jsem na víkend jela raději domů :-). Jsem ráda, že sis to tam užila, třeba se tam příští rok taky mrknu :). A skvělé úlovky! :)

    OdpovědětVymazat