pátek 8. července 2016

Tváří v tvář autorům

 

   Setkání s autory? Nepopsatelný zážitek! Měla jsem hned po sobě dva jdoucí dny možnost potkat tváří v tvář dva zahraniční autory, což jsem si neskutečně moc užila. Číst knihy od nějakého autora a zamilovat si je, je jedna věc a druhá věc je vidět autora, jehož knihy máte rádi. No vážně, kdo by nekřičel nadšením, že se mu splnili obě věci? Jednoho člověka máte tady. Neskutečně jsem si obě autogramiády užila a můžu prohlásit, že to byly další dva momenty, které jsou stejně skvělé jako potkání slavných lidí na ulici, z čehož jsem byla ale v těch dnech snad nejvíc nadšená, jako ze Světa knihy, kde jsem taktéž mohla osobně mluvit se zahraničními autory, dokonce je i obsluhovat... A jaké jsou mé postřehy z těchto autogramiád?



  Jako první autogramiádu, která se konala v Paláci knih v Praze, a jež byla má úplně první - pokud nepočítáme setkání s autory na Světě knihy - byla s Robertem Fulghumem. Přiznám se, že ačkoliv jsem o spisovateli matně věděla, tak jsem od něj nic nečetla. Robert Fulghum je i tak naprosto milý a vtipný spisovatel, kterého bych dokázala poslouchat hodiny a hodiny, jelikož jeho angličtina byla srozumitelná, nebo-li nemumlal a dobře vyslovoval... O to víc jsem si autogramiádu užila, když jsem nemusela čekat na český překlad. Dozvěděla jsem se o něm nové věci, jež jsem neměla možnost znát a nesmírně jsem si to užila. Rozhodně mě potěšilo, že jeho poslední kniha u nás - Poprask v Sýrové uličce byla vydaná jen u nás v České republice. Když se Fulghum cítí v Česku jako doma, tak je to i nějaká výhoda oproti jiným státům, což mě překvapilo snad ze všeho nejvíc (dobře, tak asi ještě odpověď, že nemá rád psy), že má rád zrovna naší republiku a rád se sem vrací.


  Ani na této autogramiádě nebylo o humor nouzi jako o příjemnou atmosféru s člověkem, kterého znáte jen pár minut, ale vám to přijde, jako byste byli dlouholetí přátelé. Robert se snažil, a že mu to šlo, mluvit česky, což od něj bylo milé, že se o něco takového snaží, ačkoliv to četl ze svého notýsku. Potěšil mě i fakt, který především směřoval k mladší generaci, a kterého si všiml, že tu vidí i mladou generaci, jež nebyla ani na světě, když tu byl naposledy, do čehož se vlastně zahrnuji já, má kamarádka a možná i ostatní, jichž jsem si bohužel nevšimla.

  A nebyla bych to já, kdybych toho nevyužila a nenechala si podepsat mou knihu Vzpomínky na jedno dobrodružství, kterou jsem dostala ve škole od lidí od Kosmase. Robert rozhodně neměl problém, jak s mým přáním napsat mé jméno v angličtině, což okomentoval, že je hezké (opravdu moc potěšilo), jako se vyfotit. Skvělá autogramiáda, z níž jsou jen krásné vzpomínky. Jen mě udivilo, že s Fulghumem beseda trvala jen půl hodiny a šlo se hned na podpisy, ale být autorem, lituji samu sebe, když jsem viděla, kolik lidí na něj přišlo a chtělo od něj podpis. Byl však připraven vyrazit do boje - čtyři propisky snad postačily na tu haldu lidí.




  A další den následovala další autogramiáda, tentokrát ne v Paláci knih, ale na Arkádách s autorkou romantických knih Alexandrou Potter, na níž jsem se velmi těšila, jelikož od ní jsem četla skoro všechny knihy, které tu byly vydány a nemůžu si je vynachválit svou autentičností - stejně věkové a hlavně nemotorné hlavní hrdinky hledající svou lásku, když ten první chlap od nich hned na začátku knihy odejde. Její knihy se mi líbí především proto, že věřím na osudovou lásku, co může potkat každého a v jejích knihách se to děje každému. Rozhodně se od Alexandry nemusím obávat podpásovky, že by někdo omylem v knize zemřel... I na této autogramiádě bylo povídání se spisovatelkou velmi krátké, opět necelá půl hodina a šlo se na podpisy. Taktéž jsme se však dozvěděli něco málo o jejím životě, zahlasovali jsme si, kdo věří na tu pravou lásku a podobně. Jak spisovatelku i ostatní překvapilo, že v celé dlouhé řadě žen se objevilo i pár mužů, což jsem ani nečekala. Ale co by pro své drahé polovičky neudělali a nevystáli frontu na podpis, že?

  Na tuto příležitost jsem si schválně koupila její poslední přeloženou knihu u nás, což je Láska z Paříže, ale nebyla bych to já, kdybych i tady nevyužila situace a nenechala si podepsat zbylé dvě knihy, co mám doma - Tentokrát to bude jinak a Na stejné vlně. A stejně jako Robert Fulghum neměla problém napsat mé jméno v angličtině, i když poprvé ani překladatelka nevěděla, jaké je moje jméno v angličtině, což Robert Fulghum věděl ihned i bez mé pomoci, ale určitě každý z nich čekal, až k nim napochoduje moje maličkost se jménem, co mi nepřijde, že by bylo nějak extra používané.

  I tato autogramiáda se mi velmi líbila a už se nemůžu dočkat, až půjdu na nějakou další, jelikož je to neskutečně skvělá možnost využít angličtinu, především však je skvělé setkat se s lidmi, co to dotáhli tak daleko a jsou z nich spisovatelé.


Byli jste na některé z těchto autogramiád? Pokud ne a byli jste někdy na nějaké, jaká vám utkvěla v paměti a rádi na ní vzpomínáte? J


Obrázek (bez úpravy) - We Heart It, Alisa

Žádné komentáře:

Okomentovat