čtvrtek 15. září 2016

Nepouštějte mě do knihoven II.

  

  Člověk si jasně řekne, že jde do knihovny jen pro dvě knihy, které měl rezervované, ale realita je jiná. Cestou si všimne tolika krásek, tři si půjčí a u pěti by nejraději ani neskončil. Musela jsem se opravdu zuby nehty držet, abych nenatáhla minimálně dalších pět knih, což jsem ráda, že jsem neudělala, jelikož už přeci jen začal další nový školní rok a já nevím, jak budu zvládat louskat několik knih do měsíce a ještě se učit všechno možné. Tak to jsem zažila před pár dny, kdy jsem si byla vyzvednout dvě knihy, které mám ve výzvě - kdybych si je nebyla rezervovala, tak mám ty série neustále rozečtené a viděla bych to na další rok, kdy by mi pořád unikal nějaký ten díl, než bych se do nich pustila. Jenže cestou k máminým oblíbeným regálům jsem zahlédla další zajímavé knihy a já vůbec nemám nouzi o mou vlastní knihovnu, kde se mi vrší přes 150 knih, bohužel těch nepřečtených a to nepočítám knihy, které jsem si jaksi přivlastnila z rodinné knihovny. Už na tom ale pracuju, přísahám! A jelikož jsem první a do té doby i poslední takovýhle článek publikovala snad před dvěma lety, rozhodla jsem se, že i dnes se pochlubím, jaké knížky jsem si vítězoslavně donesla domů.
  A jak to máte Vy? Chodíte do knihoven, nebo si zásadně jen kupujete knihy? Pokud chodíte, jak často se dokážete udržet a nepůjčit si všechny díla, jenž Vám padnou do oka? A co jsem si já nakonec vypůjčila?



  Nechápu, že jsem mohla bez posledního dílu s právničkou Tórou vydržet dva roky od vydání! Ano, už jsem to stihla přečíst. I když můžu doporučit všechny díly ze série, tenhle byl nejlepší. Po celou dobu knihy se ve mně hromadilo tolik adrenalinu, až jsem kňourala, že nečtu o něco rychleji, abych už konečně zjistila, kdo to udělal. Jen mě maličko zklamalo rozuzlení celého příběhu. Jinak Yrsa opět zabodovala a já se už těším, až se pustím do její zatím poslední knihy Pamatuji si vás všechny.
  Plnění zbytku výzvy nemohlo začít lépe, opravdu ne. A vážně - Yrsa není jen tak nazývána královnou islandské krimi.







  A v plnění výzvy jsem pokračovala knihou Dny krve a hvězdného třpytu - už jsem se těšila, že si ji odškrtnu ze seznamu, jak sérií i ve výzvě a k mé smůle kniha končila naprosto otevřeně, z čehož jsem vydedukovala, že bude přinejmenším ještě další díl a taky, že je (nevypadá to ovšem na to, že by se vydala). Hurá. Já jsem první díl četla snad před třemi čtyřmi roky, takže jsem si nepamatovala, co se tam stalo a tedy jsem tápala na začátku druhého dílu. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila - ano, taky už přelouskaná, ale nebylo to správné ořechové... Po celou knihu se pro mě nic nezvratně nedělo, až asi šedesát stran od konce začala nějaká akce. Čtyři sta stran prostě běžných věcí, co všichni dělali. Nápad je skvělý, ale tak dlouhá být nemusela.




  Lolito mám v blízké době naplánováno rozečíst a jsem zvědavá, jaké to bude. Koncem roku 2014 jsem četla od autora knihu Dospěj!, kterou jsem si pořídila v Levných knihách a ačkoliv mě nijak nenadchla, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho další knihu - třeba bude lepší, kdo ví?
  Kniha, která se mi prostě nějak k mým dvěma rezervacím, jenž měly být jediné, co si odnesu domů, nachomýtla a bez větších řečí jsem si ji odnesla, z čehož jsem pokračovala do dalšího regálu, no a našla další knihu, potom další..., však to sami znáte.







  Téhle knihy jsem si všimla, když jsem ještě měla brigádu v NeoLuxoru a už jen ten název mě zaujal, nečekaně zase detektivka o sériovém vrahovi. Kdybyste mě znali důvěrněji, věděli byste, že já jsem nadšená do knih o sériových vrazích, což tak nějak rozpoutal seriál Hannibal, který byl prostě úchvatný. Jen doufám, že mě kniha nezklame, i když mi to trošičku připomíná Zodiaca, když posílal na policejní stanici taky něco jako dopisy. Mimo Lolito i Dopisy mrtvých mám v plánu, tak doufám, že se k ní dostanu, co nejdříve.








  A poslední knihou bylo 100 dní štěstí, kterou opět znám z knihkupectví, kde jsem pracovala, ale když se nudíte a rovnáte knihy, hodně jsem si jich našla. Přestože jsem si nebyla jistá, o čem to je, tak jsem si ji vypůjčila a až doma jsem schytala ledovou sprchu. Myslela jsem si, že je to prostě o štěstí, tak nějak bez příčiny, než jsem zjistila, že hlavní hrdina má závažnou nemoc a těch několik týdnů chce prožít tak jako člověk, který umírá. Věřím, že mě nezklame a i kdyby ano, plánuji si přečíst i autorovu další knihu Máš mě vůbec rád? Navíc ty obálky jsou krásné.

8 komentářů:

  1. Jo knihovny jsou zlo, vždy jdu jen vrátit knížky a domů si nesu kopičku :-D Ještě tuhle a ještě tamtu, neva že mám doma milion dalších. Plně ti rozumím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si prostě pamatuji, kdy jsem z knihoven nosila dohromady takových krásných dvacet knih, co se četlo pomalu a teď? Dvě v týdnu, jedna o víkendu a zas věta: Mamí! Můžeme jet do knihovny! :D S knihami se odmítám tahat autobusem :D

      Vymazat
  2. U nás, naštěstí, je jen malá knihovnička, takže moc novinek tam nemají, ale i tak jsem tam pečená vařená. Doma taky milion nepřečtených knížek, ale prostě nejde odolat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je taky menší knihovna a děkuji knihovnici, že i přes žádné místo, pořád kupuje další knihy... I když už některé dává zadarmo... :)

      Vymazat
  3. Také jsem do v týdnu do knihovny šla s rozkazem Jen jednu knihu a stejně jsem odešla s plným batohem :D
    Yrsu a sérii Dcera kostí a dýmu mám určitě v plánu také :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako já si zase před pár týdny říkala, že do knihoven chodit nebudu, když mám svých knih ažaž, ale nějak to pořád neklaplo :D

      Vymazat
  4. Ze všech těch knih jsem četla pouze tu Plavbu smrti, kterou jsem ale nedočetla kompletně :D Stylem psaní mi to moc zrovna nesedlo, ale dějově je to vážně super :)
    Imaginareum

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě trochu odrazuje od některých knih, jak jsou slova namačkané na stránkách, což má třeba Yrsa, jelikož to čtu pomaleji, ale jinak dobré :) Mně její styl sedí - posledním dílem mě vážně překvapila... Třeba to někdy dočteš ;)

      Vymazat