neděle 6. listopadu 2016

1. ročník festivalu Humbook


      Jsem si jistá, že minimálně každý musel zaslechnout nějakou tu zmínku o Humbook festivalu, ba že se i osobně dostavil. Já jsem výjimkou nebyla, jen jsem šla sama za sebe - žádná výhoda blogera (ne, na to nejsem dostatečně ani v této sféře s mým blogem známá) či jako VIP - knihy, co dostávali ostatní jsem dokázala oželit, prostě jako náhodný kolemjdoucí, který si koupil klasický lístek. I když jsem si Humbook užila, prakticky po celou dobu jsem někde čekala v nějaké frontě. Záhada, když si vzpomenu, že front bylo asi tři.
    Prví ročník Humbooku jsem si užila, byl to vážně humbuk, ačkoliv jsem si neobešla žádné workshopy - ach, to čekání ve frontách. Rozhodně jsem zvědavá na příští rok a koho si tentokrát pořadatelé za spisovatele pozvou - na to především! Ale teď honem na moje zážitky a myšlenky okolo celého uspořádání, byť jsem se účastnila jen besed (na ostatní prostě nezbyl jaksi čas).

Zdroj: Humbook fest
    Ačkoliv studuji v Praze, tak je pro mě občas oříšek najít místo akce, když jsem v té části Prahy nikdy nebyla. Raději bych se neměla ani zmiňovat o tom, že se mnou byly dvě rodilé Pražačky, a přesto jsme šly na druhou stranu Vltavské, než byl sál Elektra. Díkybohu, že jsme si daly sraz hodinu před otevřením. I tak tu po skoro tři čtvrtě hodinovém hledání bylo dost lidí a fronta se táhla až za roh, což sami můžete krásně vidět na fotce.

   Přestože to byl první ročník, vcelku mě překvapilo, kde se Humbook konal. Na tohle místo bych nedorazila ani omylem, kdybych ho nehledala. Jako místo na festivaly mi to nepřišlo, spíše jako místo, kde se v noci potulují pochybní lidé, a rozhodně ne moc reprezentativní pro autory z Ameriky. Navíc vevnitř to bylo vážně těsné. Nechci být zlá - užila jsem si to, ale tohle místo? Třeba se poštěstí po tak velkém zájmu a příští rok se to bude odehrávat někde jinde s možným větším programem, který by dovolovalo místo.

Podívaná na obrázky od fanoušků autorky
    S kamarádkami jsme měly jasné cíle - najít českou autorku Michaelu Burdovou pro kamarádky (nedovedete si představit, kolik knih jedna má kamarádka přinesla jen kvůli Burdové, vážně hodně), což se jim podařilo. Odnesly si podepsané knihy, navíc společnou fotku, když si jedna šla odskočit (konečně někdo další, kdo potkal autora, když si šel odskočit - já takhle před dvěma roky potkala spisovatelku Kateřinu Petrusovou na Světě knih) v době, kdy se konala beseda a křest v jednom s ruskou autorkou Nataljou Ščerbou, kde jsme se ocitly náhodně. Myslely jsme si totiž, že bude nějaké přivítání či něco podobného, a hle nějaká nová kniha. Ačkoliv jsme zůstaly až do konce Ščerby, nemyslím si, že mě kniha zaujala natolik, abych si ji přečetla. Zrovna takové fantasy zase nehledám, ale poznáním nové autorky a nové knihy nepohrdám.

Zdroj: Humbook fest - Lukáš Loužecký

    A druhý cíl, kvůli kterému jsme dorazily byl autor Eragona Christopher Paolini. Samozřejmě. Nebýt Paoliniho nejspíš bych ani na Humbook nešla, protože jsem mimopražská a ty dvě cesty bych si ušetřila, ale byl tu, takže byla jasná volba, že půjdu. Nehorázně jsem se na něj těšila jako všichni ostatní, takže jsme byly vcelku překvapené, když jsme do sálu přišly tak půl hodiny předem a nebylo skoro žádné místo, kam si sednou či stoupnout. Až se ale podařilo sehnat tři místečka u pódia.
  Kdo tam byl, ví o čem mluvím - Christopher byl naprosto úžasný. Po celou jeho dobu besedy jsem se bavila a vidět tolik lidí jen na jednoho autora! Kam se hrabou nějaké autogramiády na Arkádách! Masa těl, hromady Eragonů, Inheritáncí, kožených vazeb... Jo, ta mačkanice potom byla příšerná, ale stálo to za to. Já sama jsem získala podpis, prohodila dvě tři slůvka s Paolinim a ještě se vyfotila. Nehorázně skvělý zážitek, to opravdu.
  Dozvěděla jsem se nové věci, které jsem ani nevěděla, že bude pátý díl, Eragon se neměl jmenovat Eragon, ale Kevin (smrtonosné jméno), jaký jazyk má rád Christopher, jeho oblíbenou pasáž a hlavně to, kolika lidem se dostal Eragonem a Safirou do srdce. Skvělý autor se skvělým smyslem pro humor, skvělým příběhem... Čest osobně se potkat s takovým mužem!

  

    A co jsme mimo jiné zkusily byla hra Lost Rooms, kterou jsme objevily taky tak nějak náhodně. Hra spočívala v tom, že jste byli zavření v místnosti a vyšetřovali jste případ, ve kterém mimo jiné zmizel detektiv Cormoran Strike z pera Rowling. Hra to byla lákavá, když jsem nakonec souhlasila, že se zúčastním s mými kamarádkami. Já poslední dobou mám období alá forenzní vědy, zabývající se mimo jiné hledáním stop po vrahovi, atd., jenže kdyby to byla má profese na plný úvazek, asi bych hned letěla. Ve hře jsem absolutně byla mimo. Nemohu ale říct, že jsem si to neužila.
   Co se mi opravdu na akci líbilo byl stánek s čajem Loyd, hlavně ten velký čajový trojúhelník. Já jsem patologická milovnice čaje, takže nešlo neodolat... Ačkoliv jsem měla obě příchutě, ovocný je pořád lepší než zelený, ten ovšem piju taky. No a kelímek jsem si nakonec nechala na památku.
   A nakonec jsem i ulovila krásnou záložku Databáze knih, která je neskutečně pěkná. A z procentové slevy do Albatrosu jsem si udělala taky záložku, takže jsem spokojená.
   Mimo jiné jsme byly i na tetování henou a dopadlo to tak, že já si nechala udělat rozkošně malou včelku na vnitřní stranu zápěstí. Později mi i kamarádka řekla, že jí to připomíná čmeláka, co si nechala udělat Louisa z Než jsem tě poznala. Jedna z mých kamarádek si nechala udělat draka na záda - další připomínka, teď ale Lisbeth Salander a druhá si nechala udělat pro změnu netopýry.


A jak jste byli Vy spokojeni s Humbookem? Těšíte se na další rok?




Žádné komentáře:

Okomentovat