neděle 15. ledna 2017

Recenze: Dívka o půlnoci - Katarzyna Bonda


Název: Dívka o půlnoci (Pochłaniacz)
Počet stran: 558
Žánr: Thrillery
Rok vydání: 2016
Překladatel: Michael Alexa
Nakladatel: Jota

Obálka: Po knize jsem toužila díky skvostné obálce, která mě doslova ihned vlákala do své náruče, která už tak skvostná nebyla. Škoda. - Na obálce se mi líbí hlavně nádech ledově bílé a modré barvy, které by krásně dokázaly konkurovat s tím, co je za okny v tomhle počasí. Ale i maska odehrála svou roli dokonale - přiznám se, líbí se mi vše, co se mihne okolo masek, takže obálka má za mě kvůli tomu velké plus! A navíc v knize si každý svou pravou tvář schovává do cizí tváře, plné faleše, že jen dokonalý pozorovatel může uhádnout pravdu...




Dívka o půlnoci není jen krásnou písní, ale i důkazem po bolestivé minulosti lidí,
kteří se zapletli s mafií. S polskou mafií si není radno zahrávat.
A teď je autor písně mrtvý.
Vrah běhá na svobodě a známý písničkář nebyl jedinou obětí.
Čí pach však našli na místě činu? Byl opravdu vrahův?

   Kniha nás v prvních chvílích seznamuje s polskou rodinou, jejíž hlava rodiny je dvorním mechanikem polského mafiánského bosse Slona, ačkoliv je spojuje víc než byznys s auty, jak se zdá na první pohled. Jeho dva synové jsou až po vlas na hlavě stejní a přeci rozdílní. Jeden mlčenlivý, druhý zbrklý. A vše je stále při starém. Rodina je nedotknutá mafií a živí živými, dokud nepřijde zlatovlasá dívenka a její ochranitelský bratr, neznámé city se probudí k životu a kdy jeden špatný čin povede k pohromě táhnoucí se několik let...
   O dvacet let později je kontaktována Saša Záluská, profilovačka, mužem, který potřebuje její pomoc a který ji proti její vůli zatáhl do hry, v níž s každým dalším odhalením přibývají další lidé, pravda se motá do lží, pěšáci ve velké hře mizí a případ se protíná s dvěma starými případy dvou sourozenců.

   Na knihu mě nečekaně přilákala poznámka Na místě zločinu zůstal jen pach a samozřejmě obálka. Kdo kdy napsal detektivku s tím, že na místě vraždy zůstal jen pach? Možná třpyt, ale tohle je mnohem zajímavější! Bylo, dokud jsem knihu neotevřela, jelikož neskutečně dlouho trvalo, než se kniha rozjela - což činilo prolog a cca dvě tři kapitoly. Po prvních stránkách jsem měla přinejmenším chuť knihu zavřít jen z toho důvodu, že čtenáře autorka neskutečně dlouho zasvěcovala do rodiny a co se stalo. Ano, patří to k příběhu - je to to nejdůležitější, ale takhle ne.
   Kupodivu to s knihou bylo jako na horské dráze až do konce knihy - nuda, zajímavé, nuda, zajímavé, a tak dále. Vždycky se našlo něco kladného, co přebilo to nudnější, ale občas i to nudnější vyhrávalo. Bohužel i konec se neobešel beze zmatků z mé strany. Absolutně ztracená v rozuzlení celého příběhu, ale i v průběhu děje, kdy jsme vlastně viděli situace z různých pohledů postav. Trochu paradox, že?

Saša přemýšlela, jestli se vrah celebrity neukrývá 
někde na pozadí příběhu, o kterém vypráví text písničky.

  Musím ale uznat, že ve mně paní spisovatelka vzbudila údiv nad kriminální technikou, která v knize dokázala pomoci odhalit vraha; odorologie. Poprvé jsem se setkala s detektivkou, kde se odorologie zapletla přímo do dění. Vždy jsem zvyklá, že detektivové či hledači spravedlnosti - jako Saša Záluská, jsou především ve styku s patology, kteří jsou natolik chytří, že dokážou říct, kdy oběť umřela, tu nejlepší část - jak ji vrah zabil, profilery, kteří dokážou říct skoro přesný profil vraha.... a samozřejmě lidé z oboru forenzních věd, kteří najdou nejmenší důkaz proti vrahovi. A pak je tu teda ten pach. To mě snad ani nikdy nenapadlo. Rozhodně to knihu oživilo, hlavně část, kdy jsme mohli vidět, jak to vlastně funguje, když se z místa činu odebere pach a jak se poté forenzní odborníci s tak nezvyklým důkazem vypořádávají.

  I přes to vše pro mě kniha byla spíš nízkým podprůměrem a k její smůle bych autorku neoznačila za královnu polské krimi. Kdybych její knihu měla srovnat s jednou jedinou knihou od Yrsy Sigurdardóttir, islandské královně krimi, na celé čáře to vyhrává Yrsy jakákoliv kniha. V knize mi chyběl typický nádech detektivních příběhů a ani občasná psychologie nenavodila ten správný odstín knihy. Převážně mě Dívka o půlnoci nechávala v klidu, zato ale častěji se ozývala věta - už je konec? Je tedy jasné, že mě překvapilo, že Dívka o půlnoci, příběh dvou bratrů, polské mafie a profilovačky, jež jí je milá více než jedna sklenka vína, je první díl ze série Cztery żywioły Saszy Załuskiej. Poprvé jsem to přečetla, ale po druhé? Myslím, že to už spíš nechám druhý díl, jestliže se vydá, svému osudu.

                                                                                                Mé hodnocení: 3 hvězdičky

3 komentáře:

  1. Jojo, ta obálka je naprosto boží :) Námět taky vypadá dobře, ale podle toho, co popisuješ, si moc jistá nejsem, detektivky zrovna dvakrát nemusím a když už, tak ať je výborná, takže se tomuhle asi vyhnu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ti ani nezazlívám, mě bohužel nalákala obálka, ale její efekt se ztratil už na prvních stranách...

      Vymazat
  2. Kniha na mě čeká k recenzi, ale ještě jsem se k ní nedostala. Souhlasím, že obálka je bezkonkurenční. Líbila se mi od úplného začátku.
    Asi bych nesrovnávala Yrsu, jakožto autorku severské krimi a Katarzynu. To jsou dvě naprosto nesrovnatelné autorky :) Ale to ber jen jako můj názor a ne útok :)

    OdpovědětVymazat