úterý 28. února 2017

Láska zvítězila nad temnotou


   Rok se sešel s rokem a opět se fanoušci i zatvrzelí odpůrci Padesáti odstínů dočkali dalšího zfilmovaného dílu s kapkou překvapení na další díl, na který si opět musíme rok počkat. I před tímto filmem jsem četla druhý díl, jakož tomu bylo u prvního, ale tentokrát kniha byla v angličtině, jež mě jen víc nabudila, než by tomu bylo v češtině - ano, narážím na některé pasáže, které zní nejlépe ve svém originálním jazyce než v překladech. A naneštěstí se mi knihu podařilo přečíst ještě před začátkem filmu!

   Jsem takový člověk, který se musí dokopat k tomu, aby se odhodlal k činu jako je jít sama do kina zrovna na film, na nějž chodí převážně páry. A proč? Mé kamarádky, včetně kamaráda bych neuplatila ani milionem, aby se mnou šli zrovna na temného Greye a přihlouplou Anu. Má to však své výhody, když jdete na takový film sami; sice to vypadá divně, že se jdete podívat na erotický film jako kůl v plotě, zato ale nemusíte při sexuálních scénách dělat jakoby nic (nemluvíme tu o párech), a že jich byla opět polovina plátna...

   Jak tomu bývá všude - v knihách, ve filmech, v seriálech, druhý díl byl značně lepší, temnější, akčnější,
hezčí... První díly jsou v některých případech takové tápání kolem neznáma a druhé díly už jsou značně propracovanější ve všech ohledech - samozřejmě to neplatí u všech. Neříkám, že se Ana přes noc stala nejhezčí holkou v Seattlu, ale bylo to lepší než květinová halenka na interviewu. A u Jamieho jsme mohli vidět víc než v prvním díle, což s velkou pravděpodobností uspokojilo jemné pohlaví. Netřeba doplňovat, že i pánové si přišli na své, když šatník Anastasie očividně postrádal spodní prádlo.

   Začátek filmu lehce připomínal úvodní část z prvního dílu, jestliže opomeneme prolog jako v knize, z čehož jsem byla vážně nadšená. Po celou dobu filmu bylo vidět, že se snažili držet dějové linie, ačkoliv mnoho detailů vypustili či je úplně překroutili. Ke vší smůle se do filmu samozřejmě nevešlo všechno a mnoho scén se vůbec nedostalo do finálního celku, ačkoliv jsme je mohli vidět v trailerech. Tentokrát mi to však přišlo jako neskutečně obrovská vlna pro nás, poněvadž nové scény jen létaly a aniž byste se nadáli tak do půl hodiny od začátku jste měli hlavní aktéry v posteli a za chvíli měla Ana v patách neskutečně skvěle ztvárněnou Leilu.

   A jak tomu bylo i u prvního dílu, i tento díl utíkal přímo zběsilým tempem. Bílá růže zahájila Padesát odstínů temnoty a za chviličku Jack končil svým pohledem film. Aby toho ale nebylo málo, tak si pro nás připravili i ochutnávku toho, na co se můžeme v příštím únoru těšit. Nevýhoda byla, že se trailer odhalil až po konečných titulcích. Ale fanynky neváhaly a natáčely trailer o sto šest, takže pokud jste nezůstali na svých místech při titulcích, na sociálních sítích můžete vidět Greye lezoucího z moře a opět nějakou tu akční scénku.

   Již minulý rok jsme mohli prozkoumat apartmán Christiana, ve kterém i po premiéře zůstal poněkud dlouho zamčený červený pokoj - ani tentokrát nezklamali a představili dosavadní byt s tím, že si musíte zahrát na detektiva a hledat klíče, abyste mohli do různých pokojů, což je taková hezká změna, ale uznejme, komu by se chtělo hledat klíče, když například já mám tu stránku neustále tak zasekanou, že hledání je to poslední, co se mi honí hlavou? Pokochat se můžete zde: http://www.christiangreysapartment.com/#

   Ať už knihy či filmy Padesát odstínů se musí brát s ničím jiným než s rezervou. Je to nereálné? Ano. Dostali jsme BDSM vztah? Nemyslím si. Je mezi dominantou a sadistou rozdíl? Hm, asi jo. Dominanta vám nic neřekne z vaší minulosti a sadista se vám otevře (ach, ta ironie), ale vážně. Vanilkový vztah nevýrazné dívky s milionářem, okořeněný sem tam plesknutím po zadku, červeným pokojem, na který se spíše bude už nést prach, je spíš takový odpočinkový román/film, od kterého nemůžeme čekat nic velkého. Maximálně se budete válet smíchy u nemožných situacích. Ano, nejspíš aspoň každá třetí žena snila o něčem podobném, ale je to jen fantazie. Proč ji tedy hanobit za to, že je to odpad? Uznávám, že to neoplývá ničím skvělým, ale tomu už holt nikdo nezabrání. Už jako malé holčičky jsme toužili po princi na bílém koni a vyfantazírovaný milionář s temnými choutkami je jeho jedna odnož.

Žádné komentáře:

Okomentovat