úterý 25. dubna 2017

Ze života knižního blogera


   Nadpis dnešního článku může být lehce zavádějící. Nebudu vám tu vyprávět perličky z mého osobního života, kterých je nespočet, ale jen to, co se týká čtení (takže celý můj život). Na tenhle článek jsem přišla díky mé kamarádce, která mi řekla, že když řeknu, že se chystám zrecenzovat nějakou knihu, o níž bych ráda pohovořila na mém blogu a podílela se o názor, řekla mi, že si mě vždy nějak představí... A o tom bude dnešní článek. Jen pár lidí v mém okolí ví, že si vedu knižní blog, přesto není nouze o názory. Bude to nejspíš na podobný typ obrázků, či spíše gifů - co si myslí přátelé, že dělám versus jak to ve skutečnosti vypadá - v prvním případě, i když je to jako na horské dráze. Jednou jde recenzování samo od sebe a další recenze prostě nejdou a nejdou. Nadále zůstávají v mé mysli a já se jen snažím je nějak dostat na papír, na blog. Takže vás dnes pustím lehce i za oponu tajů, jak to vypadá, když chystám něco na blog a i co knihomolského dělám, když blog jde stranou a čtení také.

   Když řeknu, že budu psát recenzi... Dle mých kamarádek to vypadá asi takhle: zalezlá v tmavém pokoji, nejlépe asi bez oken, s knihou, na níž chystám recenzi a možná nějaký ten psací stroj. Kritika je na denním pořádku a kniha by ani z té špíny nejspíš asi ani neměla být vidět. Pohled Ega, lehce nadzvednuté obočí a pohled, že kniha stála za nic. Takže to vypadá asi takhle:

Výsledek obrázku pro ego gif ratAtouille
Zdroj: http://drsneezles.tumblr.com/
  Ve skutečnosti to má k Egovi celkem daleko. Když se nedaří, tak se nedaří. Měsíčně přečtu uspokojivé množství knih, z čehož bych nejraději zrecenzovala vše. Jak tomu ale bývá, tak zrecenzuji jen tři - ani to ne, občas - knihy, anebo taky žádné. - A když už se mi podaří zrecenzovat aspoň jednu, tak to taky není zadarmo, to si nebudeme lhát. Většinou slibně začnu - připravím si horní políčka - název, počet stran, blabla. Názor na obálku jakžtakž zpracuji, div knihu nestrčím pod lupu a nezkoumám všechny záhyby a jak tmavé tóny barva má. Další krok, který je mým nejoblíbenějším, je pár řádků, s nimiž bych vás ráda nalákala na knihu.
   V minulých měsících jsem s recenzemi experimentovala a hledala ten správný styl, až jsem opět skončila u typického - kousek děje, výjimečně teď píšu o postavách a mé dojmy. A někdy se zaseknu hned na začátku, nebo u druhého odstavce a s recenzí nehnu. Momentálně tenhle případ řeším se Scarlet. Možná až zase za pár týdnů s recenzí pohnu, bůhví... A jen vzdychám a snažím se přimět mozek a prsty společně spolupracovat.

Výsledek obrázku pro a review gif
Zdroj: http://www.goodreads.com/book/show/22361144-denied
   A když jde recenze sama od sebe, je to nekonečný ráj štěstí a pocitu výhry, kdy si sama pro sebe tleskám - v případě, že se mi recenze opravdu moc líbí. Spokojený pocit, jako po dočtení knihy, u které jste se modlili, aby skončila, jak jste si přáli nebo byla tak skvělá, či k horší smůle strašná, že své pocity musím vykřičet do světa. Nebo jako Sherlock, když ho přišli požádat o pomoc.

Související obrázek
Zdroj: http://bethanyhagen.com/blog/
   Já svoje kamarádky mám ráda, dá se však říct, že je občas využívám. Ano, čtete dobře. Kde jinde ale sehnat beta čtenáře, když nutně potřebujete názor na recenzi, na články, u kterých se dají očekávat ostré kritiky? Kamarádky to jistí! I když je to občas obtížné pořízení, když z nich taháte ten pravý názor, protože názor alá - to se mi líbilo, je to hezky napsané, neberu. Je to z pocitu, že jsme kamarádky a kamarádky se nechtějí kritizovat, že? Navíc další pár očí vidí to, co už mé nevidí -překlepy, kterých si už ani nevšimnu, když čtu text po desáté a oči už jen brouzdají po řádkách. Navíc pozitivum je, že ony si to rády přečtou, jen akorát u mě platí - kdo dřív přijde, ten dřív mele. Většinou to dostane jedna a ten zbytek si musí počkat. A nepříjemná slova nejsou jen v češtině.

Výsledek obrázku pro read it gif
Zdroj: http://spnhasagifforeverything.tumblr.com/
   V knihách se zorientuji lépe než ve společenských řečech a akcích. To je fakt. Sice už to není tak hrozné, ale s knihou se přeci jen cítím lépe. Jak by má jedna kamarádka se zálibou v očích prohlásila: anti-sociál. Ještě předtím, než jsem nastoupila na střední školu, běžnou věcí dennodenně bylo to, že jsem byla v naprosto velké bublině nově vydávaných knih a dokázala s tím někoho notnou chvíli otravovat - co vyšlo, co si chci koupit, co si chci prostě jen přečíst, co má pěknou obálku... Jak si ale tak všímám, pomalu se vracím do starých kolejích a opět mám přehled, co se vydává. Pojí se k tomu i fakt, že opět pracuji v knihkupectví, kde nad novinkami opětovně slintám. Takže jako jiní jsem opět zavalena novými i starými knihami téměř neustále.

Výsledek obrázku pro a lot of book gif
Zdroj:https://booksnacksblog.wordpress.com/2015/07/05/i-am-more-happy-than-not-book-tag/
   Filmy. Pro mě takový kámen úrazu, jelikož jsem až nepříčetná po zjištění, že nějakou knihu chtějí zfilmovat. Prostě ne a ne. Nemám ráda změny, asi takhle. Vždycky když si nějakou knihu strašně moc oblíbím, tak si ji syslím pro sebe, nikoliv že bych běžela ven a vykřičela na ulici, že si tu knihu musejí přečíst. A stejné to je, když se chystá filmová adaptace. Navíc občas se film nepovede a knihu připomíná jen názvem, jmény postav a to je vše. Filmová linka jede sama na druhou stranu, než jaká byla knižní předloha. Postavy mi nesednou, dvě hodiny je na mě velká doba se pouze koukat na film a prostě nějak tak. Ne že bych nekoukala na filmy, ale s knižní předlohou moc nevyhledávám.

Výsledek obrázku pro shrugging shoulders gif
Zdroj: http://gifrific.com/leonardo-dicaprio-shrug/
     Vždycky jsem strašně zvědavá na knihy, které lidi čtou v mém okolí v metru, tramvaji, kdekoliv. Vážně jsem schopná se různě naklánět, kroutit se, abych uviděla aspoň kousek obalu, abych si potvrdila, jestli jsem tu knihu četla nebo ne. Z větší půlky se mi bohužel nedaří vidět popředí knihy, ani hřbet. Říkáte si, proč prostě k těm lidem nejdu a nezeptám se, co čtou, že? Jednou jsem to už udělala. S kamarádkou jsme stály u dveří a vedle nás si chlapík četl fantasy Tulák. knihu, kterou bych si ráda přečetla a tak se ho zeptala na názor, co si o knize myslí. Od té doby, co si to kamarádka užívala a po každé na to zavede řeč a začne se smát, to raději nedělám.

Výsledek obrázku
Zdroj: http://allthesherlockgifs.tumblr.com/page/30

A co Vy? Máte své knihomolské zážitky?

Zdroj obrázku: https://www.entrepreneur.com/article/286301

9 komentářů:

  1. Hodně zajímavá úvaha ohledně blogerského života. Hned v několika případech jsem se s tebou shodla.

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto souhlasím :D Až na ty filmy, v této oblasti nejsem tak háklivá :)
    http://fantasyalatriel.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je potom výhra kamarádek, když mě dostanou do kina :D

      Vymazat
  3. dobry clanek :-) nejvic jsem se smala u gifu - na venek to vypada takto, ve skutecnosti takto :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) To jsem ráda, pěkně jsem se nad nimi potrápila, než jsem je našla :D

      Vymazat
  4. Skvělý článek :) Pěkně jsem se pobavila :) A ty gify :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, to je dobře, můj záměr vyšel :D

      Vymazat
  5. Já mám budoucí švagrovou také knižní blogerku a když se sejdeme a víme,ze jsme četli stejne knihy, drbeme je :D takže jsem za to ráda :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To vás asi budou potom muset odtrhávat od sebe, abyste přestali, ne? :D

      Vymazat