úterý 2. května 2017

Nepouštějte mě do knihoven III.


   Už hezky dlouhou dobu nebyl článek zabývající se mými úlovky z knihovny. Knihovnu jsem lehce zanedbávala, jelikož jsem se až moc zaměřila na plnění knižní výzvy a vybírala si knihy z mojí soukromé knihovny, kterou jinak zanedbávám ještě víc než veřejnou knihovnu. Vždycky se raduji, že jsem přečetla dvě knihy z mé knihovny a za pár dní si koupím další dvě nové knihy a je to, jako bych pro odpočítávání toho hříšně vysokého čísla nepřečtených knih nic neudělala. Dilema.
   Před pár dny jsme byly společně s mamkou v knihovně, jelikož jsem chtěla pouze vrátit knihy, které jsem měla zase opět rychle přečtené, tak aby se zbytečně neválely doma. No a po vrácení knih to šlo z kopce, aniž bych mrkla víckrát než jednou. Za chvíli jsem měla v ruce tři knihy, potom pět a do košíku pak přibyly ještě dvě navrch. A to jsem už mamku prosila, abychom raději odešly, jelikož u tohohle čísla bych nezůstala, to mi věřte. - Já si toho nikdy nechci tolik půjčovat z obav, že bych vše nestihla přečíst. Pokud si pamatujete úplně první článek z tohohle okruhu, tak těch knih bylo požehnaně. A stejně jsem všechny nepřečetla.
  A co jsem si přinesla z knihovny tentokrát?



   Po navrácení půjčených knih - to už je prostě zvyk - se jdu podívat vždy na novinky, jestli tam není něco z poslední doby, co mě zaujalo a co bych si ráda přečetla. Na výběr tam toho moc nebylo, co se týče mých tužeb, zato jsem tam ale viděla Darebáky od Martina, hvězdného autora Her o trůn, ale nakonec jsem po nich nesáhla a sáhla po knize Lež od autorky C. L. Taylor, od níž jsem nic nečetla. V ten den jsem ještě dočetla Manželé odvedle, takže jsem byla pro téměř každý thriller či detektivku, která by mě nutila po dočtení vyskočit ze židle a prohlásit - to bylo něco, což v blízké době vůbec takto nemám. Jsem zvědavá, jak thriller autorka pojala a jedině se těším, aby mě kniha nezklamala.










   V novinkách jsem ještě sáhla po knize, tentokrát detektivce Páté evangelium, na nějž jsem četla na jednom blogu - bohužel si nevybavím, který to byl, ale zrovna to nebyla recenze, jež by pěla chválu. I přesto jsem se rozhodla si knihu půjčit, protože Dan Brown a další autoři, kteří sáhnou po tématech konspiračních teorií, církve a legend, si vážně ráda přečtu, jelikož se z těch knih i něco zajímavého dozvím a prostě mě tyhle hezky podané knihy baví. Momentálně ji čtu a nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale takhle: z nějakých skoro pět seti stran jsem na začátku, tady se to ještě rozjíždí, i když mě jedno (spoiler) úmrtí už recenzi naštvalo. Navíc se to odehrává ve Vatikánu, takže v Itálii, což je pěkný plus. A ještě se naučím nějaká latinská slovíčka! A ano, vážně mě zajímá, co se z knihy vyklube.








 
  Ve škole jsme se dobrali ke klasicismu a už nás vtáhla Francie do sebe, respektive do Moliéra, jehož pravé jméno ani po dalším opakování ze strany profesorky nedokážu vyslovit. Hold francouzština není můj spřízněný jazyk. Divadelní hry mně osobně nevadí, ráda si občas něco takového přečtu, takže jsem zabrouzdila do sekce divadelních her, sjela pod písmenko M a šla hledat Tartuffe, jehož máme i v maturitním čtení, takže moje zvědavost bude ukojena společně s další knihou v maturitní četbě. Ačkoliv nám paní profesorka říká děj každé knihy - takže i vyzrazení zápletky a konce, jsem zvědavá, jak osobně se mi bude příběh Tartuffeho bude líbit v tomhle podání.

    Kdybyste mě znali osobně, věděli byste, že Škola noci je pro mě něco jako noční můra, co už nikdy nechci vidět. Ale stále s ní zápasím. Asi takhle - začátek ušel, ale další díly nad pátý už byly prostě slátaniny, které obě autorky mohly utnout a ze Zoe a jejích kumpánů udělat hrdiny dne. A ne čekat do zatím posledního dvanáctého dílu Vykoupená. Ale mé sliby dané mně prostě splním - a mám to i v knižní výzvě a prostě tuhle sérii dočtu, když jsem se minulý rok poprala s jedenáctým dílem a novelkou z pohledu Kalona před jeho pádem. Přežít hloupé dialogy postav a konec bude na blízku - doufám.











   Potom jsem tak nějak náhodně sjížděla vyhledávání knihovny a koukala, jestli nemají nějaké knihy, které mám už dlouho na seznamu a nakonec jsem lehce impulzivně sáhla po knize Lazarovy ženy, kterou si chci přečíst snad už tři roky. Tři roky, chápete to? Takže jasná volba, šup s knihou do košíku a teď se k ní jen dostat a bude vyhráno. Obálka se mi neskutečně líbí - taky hrála roli, když jsem knihu poprvé spatřila a snažím se moc neočekávat, aby se mi to nevymstilo, jako u některých předchozích knih.









    A to byly knihy, s nimiž jsem chtěla knihovnu opustit. Mamka si ale ještě vybírala nějaké knihy, takže jsem zabrouzdala opět do románů a povídek a našla si ještě knihu Monte Dolciano Aneb vyznání lásky jedné italské vesnici. Před možná dvěma týdny jsem četla knihu Čtyři roční období: Rok v Itálii, z níž jsem byla nadšená, jelikož jsem propadla Itálii. Tuhle knihu znám už nějaký ten pátek a až teď mě napadlo si ji přečíst. Hádám, že před těmi roky, co jsem ji objevila, bych si ji tolik neužila jako teď, když vím, jak se různá slovíčka v italštině vyslovují a co znamenají, jestliže není přiložen překlad. Tahle kniha je opět od německého autora jako Rok v Itálii a jen se už potutelně usmívám a čekám na správný čas, kdy knihu začnu číst.






  A pro tentokrát poslední knihou byla opět od německého autora Hanse Ratha A Bůh pravil: Musíme si promluvit. Na knihu jsem narazila v práci, když jsem rovnala regály a zrovna tahle kniha byla namačkaná v polici s ostatními, že pomalu nešla ani vyndat. Já nejsem věřící, kniha mě však zaujala. Obálka vypadala humorně a taky jsem si myslela, že příběh bude podaný humorně. Na knihu jsem se ze všech knih vrhla jako na první a za víkend byla přečtená. Byla takové oddychové čtení, u nějž se zasmějete, možná i trošku slziček upustíte, jinak mě to bavilo a musím uznat, že příběh doktora Jakoba, jak se setkal s Bohem, se mi líbil. Rozhodně však nečekejte nějakou opravdu hlubokou myšlenku, to ne, berte knihu s rezervou a bude se vám líbit. Rozhodně se chystám na další jeho knihu jíž je Ďábel je taky jenom člověk.







Zaujala Vás nějaká kniha?







10 komentářů:

  1. Tak to se nedivím, že jsi neodolala! Pěkný výběr. jsem zvědavá na názor na Lež a Lazarovy ženy, už mě dlouho lákají také. No a pak Evangelium. Za mě to bylo něco malinko jiného, než jsem čekala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páté evangelium mám rozečtené a no... Kam se autor hrabe na Dana Browna. Na Lež a Lazarovy ženy jsem zvědavá, tak doufám, že obě knihy budou dobré :)

      Vymazat
  2. knihovna? to jsi jeste v klidu... co teprve knihupectvi :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se v knihkupectví opravdu dost mírním. Max jedna kniha aneb plat studenta :D

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Knihy vypadají velmi zajímavě. Určitě si nějakou přečtu.
    http://www.prekladysro.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Knihy vypadají dobře. A chápu tě, mám to úplně stejně. Vždycky jdu pro jednu knihu a vrátím se s... (prostě s trošku větším počtem). :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale já vždycky: Nekoukej se na ty knihy, jdeš jenom vrátit půjčené... Ale občas se udržím a odnáším si třeba jen jednu, max tři. :)

      Vymazat
  6. To jsou parádní úlovky :) Jinak to nepouštějte mě do knihovny - na tom jsem stejně :D taky by mě tam neměli pouštět, protože jim to tam vždycky vybrakuji, hlavně novinky :D ale ani sklad občas nezůstane ušetřen :) Pěkné čtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, moje ruka sahá skvěle do polic :D Novinky posledně u mě nebyly nic moc, pořád například čekám na Suburru a pořád nic! Ale tak snad u tebe běží v knihovně dobře :)

      Vymazat